Boltonogov Igor Dmitrijevič

Boltonogov Igor Dmitrijevič (zemřel 20. září 1942) byl sovětský voják ruské národnosti, který sloužil v řadách 92. střelecké brigády Rudé armády na východní frontě druhé světové války. Padl v boji během nelítostných střetů o stalingradské obilné silo v samotném úvodu bitvy o Stalingrad.

Igor Dmitrijevič byl součástí námořní pěchoty, která tvořila jádro 92. střelecké brigády. Tito muži, často nazývaní „černá smrt“ kvůli svým tmavým uniformám, byli narychlo převeleni do hořícího Stalingradu, aby zastavili německý postup k Volze. Jejich hlavním úkolem byla obrana monumentálního betonového sila, které se tyčilo nad jižní částí města jako nedobytná pevnost a stalo se symbolem odporu v prvních týdnech městských bojů. Boj o obilné silo, kde Boltonogov položil svůj život, patří k nejbrutálnějším epizodám celé bitvy. Budova byla tak masivní, že se v ní bojovalo o každé patro, o každou chodbu a o každý betonový násypník. Němečtí vojáci později ve svých denících vzpomínali na neuvěřitelnou houževnatost sovětských obránců, kteří i přes totální obklíčení, nedostatek vody a neustálé ostřelování odmítali složit zbraně a bojovali doslova do posledního muže a náboje. Dne 20. září 1942, kdy Igor Dmitrijevič zahynul, dosáhlo peklo v okolí sila svého vrcholu. Budova byla v plamenech a vzduch byl nasycen prachem z rozstříleného betonu a pachem spáleného obilí. Navzdory drtivé přesile německé 94. pěší divize a podpoře tanků dokázala hrstka přeživších z 92. brigády držet pozice po několik dní, čímž poskytli drahocenný čas pro přísun dalších posil přes řeku Volhu. Osud Igora Boltonogova odráží tragédii tisíců mladých mužů, jejichž jména zůstala dlouho zapomenuta v archivech. Zatímco velké dějiny se soustředí na pohyby celých armád, právě tyto individuální oběti v klaustrofobických troskách stalingradských budov rozhodly o tom, že se město na Volze stalo pro wehrmacht nepřekonatelnou bariérou a počátkem konce Třetí říše.

Další informace: 122 Tambov Infantry Regiment, 104. newyorský pěší pluk.