Claus Von Stauffenberg

Plukovník Claus von Stauffenberg (1907–1944) Claus von Stauffenberg (15. listopadu 1907 – 21. července 1944) byl důstojník německého Wehrmachtu a klíčová postava německého odboje proti Adolfu Hitlerovi během druhé světové války. Do historie vstoupil především jako hlavní strůjce neúspěšného atentátu z 20. července 1944 (známého pod kódovým označením operace Valkýra), který měl být prvním krokem ke státnímu převratu a svržení nacistického režimu. Byl to vyznamenaný válečný veterán, který utrpěl těžká zranění v severní Africe. Stauffenberg postupně dospěl k hlubokému odporu vůči Hitlerovu vedení, válečným zločinům a devastaci Německa. V roce 1944 převzal ústřední roli v plánování odporu a osobně nastražil bombu v Hitlerově hlavním stanu Vlčí doupě. Přestože výbuch Hitlera zranil, nezabil ho, což vedlo k rychlému zhroucení převratu a Stauffenbergově popravě ještě téže noci. Dnes je Stauffenberg vnímán jako jeden z nejvýznamnějších symbolů německého odporu proti nacismu. Životopis Raná léta a původ Claus Philipp Maria Schenk Graf von Stauffenberg se narodil 15. listopadu 1907 v bavorském Jettingenu do starobylé šlechtické rodiny s hlubokými katolickými kořeny a vojenskou tradicí. Jeho otec, Alfred Schenk Graf von Stauffenberg, byl hofmistrem württemberského krále, zatímco matka Caroline pocházela z baltsko-německého šlechtického rodu. Spolu se svými bratry Bertholdem a Alexanderem vyrůstal v intelektuálně podnětném prostředí. Velký vliv na jeho rané světonázory měl básník Stefan George, jehož spirituální a elitářská vize Německa Stauffenberga formovala. Přestože byl vychován v konzervativním nacionalismu a monarchismu, nikoliv v demokratických ideálech, počáteční podporu nacionálního socialismu vnímal – podobně jako mnozí z jeho třídy – jako cestu k obnově německé cti po ponížení v první světové válce. Vojenská kariéra a procitnutí Do Reichswehru vstoupil v roce 1926 a díky své disciplíně a inteligenci rychle postupoval. Jako důstojník generálního štábu se účastnil invaze do Polska i bitvy o Francii. Ačkoliv zpočátku věřil v expanzi Německa, svědectví o válečných zločinech, masových popravách a perzekuci Židů v něm vyvolala hluboký morální otřes. V roce 1942 již Hitlerovo vedení považoval nejen za zločinné, ale i strategicky katastrofální. Zranění v Africe V letech 1942–1943 sloužil v rámci Afrikakorpsu Erwina Rommela v Tunisku. 7. dubna 1943 byl jeho vůz napaden spojeneckými letouny. Stauffenberg utrpěl drastická zranění: přišel o pravou ruku, dva prsty na levé ruce a levé oko. Přestože byl na pokraji smrti, po měsících rehabilitace se díky neuvěřitelné vůli vrátil do aktivní služby. Jeho postavení válečného hrdiny mu následně usnadnilo přístup k nejvyšším patrům nacistického velení. Operace Valkýra a atentát Stauffenberg se stal mozkem plánu Valkýra, který původně sloužil k potlačení vnitřních nepokojů, ale spiklenci jej přepsali na plán převratu. Dne 20. července 1944 pronesl Stauffenberg do Vlčího doupěte kufřík s výbušninou. Kvůli časovému tlaku a svému hendikepu stihl aktivovat jen jednu ze dvou náloží. Kufřík byl navíc po jeho odchodu posunut za masivní nohu dubového stolu, která Hitlera ochránila před smrtícím účinkem tlakové vlny. Po návratu do Berlína se Stauffenberg pokusil spustit státní převrat, ale zprávy o Hitlerově přežití a rozhlasové vysílání věrných nacistů vedly k rychlému potlačení vzpoury. Poprava a odkaz Během noci na 21. července byl Stauffenberg spolu s dalšími spiklenci zatčen a na dvoře berlínského Bendlerblocku narychlo popraven zastřelovací četou. Jeho poslední slova údajně zněla: „Ať žije svaté Německo!“ Nacistický režim poté rozpoutal brutální čistky (akce Mříže), během nichž byly popraveny tisíce lidí, včetně Stauffenbergova bratra Bertholda. Rozšiřující souvislosti (Doplněný obsah) Etické dilema "Tyranovraždy" Stauffenbergův příběh je fascinující studií morálního dilematu křesťanského aristokrata. Jako praktikující katolík se dlouho potýkal s otázkou, zda je přípustné zavraždit hlavu státu, které on i ostatní vojáci přísahali věrnost. Nakonec dospěl k závěru, že nečinnost je větším hříchem než vražda tyrana. Věřil, že německý důstojník má odpovědnost nejen k armádě, ale především k lidstvu a Bohu, což v jeho očích ospravedlňovalo násilné ukončení Hitlerova života v zájmu záchrany milionů dalších. Role šlechty v protinacistickém odboji Spiknutí z 20. července bývá někdy kritizováno jako pokus o „revoluci generálů“ nebo „reakcionářský převrat šlechty“. Je pravdou, že jádro tvořili muži z vysokých aristokratických kruhů (jako von Moltke, von Tresckow či von Yorck), kteří cítili hluboké pohrdání „plebejským“ původem Hitlera a jeho doprovodu. Jejich cílem však nebylo jen obnovení starých pořádků, ale záchrana německé kultury a civilizace před totálním nihilismem, který nacismus představoval. Sippenhaft: Nacistická pomsta na rodinách Po neúspěchu atentátu uplatnil režim princip Sippenhaft – kolektivní vinu rodinných příslušníků. Stauffenbergova těhotná manželka Nina byla odeslána do koncentračního tábora a jejich děti byly odebrány, přejmenovány a umístěny do dětského domova pod dohledem SS. Režim se pokoušel rodovou linii Stauffenbergů zcela vymazat z paměti národa. Skutečnost, že se rodina po válce znovu shledala, se stala jedním z mála světlých bodů v tragické historii německého odporu. Odraz v moderní popkultuře a historiografii Vnímání Stauffenberga prošlo v Německu dramatickým vývojem. Zatímco v padesátých letech byl částí veřejnosti stále vnímán jako zrádce přísahy, od šedesátých let se stal ústřední postavou demokratického Německa, které hledalo v temných dějinách morální vzory. Jeho osud byl několikrát zfilmován, nejznámější je snímek Valkýra (2008) s Tomem Cruisem. I když historici dnes diskutují o jeho konzervativních názorech, jeho odvaha obětovat život v boji proti zlu zůstává nesporným pilířem moderní německé identity.

Další informace: 107. trojický pěší pluk, 145. newyorský pěší pluk.