Fridolin von Senger und Etterlin

Fridolin von Senger und Etterlin (4. září 1891 – 9. ledna 1963) byl generál tankových vojsk nacistické německé Wehrmachtu během druhé světové války.

Životopis

Fridolin von Senger und Etterlin se narodil 4. září 1891 ve Waldshut-Tiengenu v království Württemberg v Německé říši (dnešní Německo) do katolické rodiny. V roce 1910 vstoupil do dělostřeleckého pluku Reichswehru a získal Rhodesovo stipendium na studium na Oxfordské univerzitě, ale během druhé světové války bojoval proti Spojenému království. V roce 1918 byl povýšen na poručíka a v roce 1939 byl již plukovníkem, přičemž nepřetržitě sloužil v armádě i v éře nacistického Německa.

Senger velel německým silám během bitvy o Francii na počátku druhé světové války v roce 1940 a v roce 1941 byl povýšen na brigádního generála. V roce 1942 velel 17. tankové divizi v Sovětském svazu, ale v červnu 1943 mu bylo svěřeno velení německých sil na Sicílii v očekávání invaze spojenců. Vedl Němce v bitvě u Gely, bitvě u Piano Lupo, bitvě o silnici Vizzini-Caltagirone a dalších akcích na Sicílii, než vydal rozkaz k stažení německých a italských vojsk ze Sicílie, Sardinie a Korsiky poté, co se situace v těchto oblastech stala neudržitelnou. V říjnu 1943 převzal velení 14. tankového sboru a bojoval proti spojencům v jižní Itálii v bitvě o Monte Cassino, kde byl bombardéry spojenců zničen kostel benediktinského řádu, ke kterému patřil. V červnu 1944 bojoval proti americké námořní pěchotě Alexandra Vandegrifta u Monte Castello, než byl donucen k ústupu. Senger und Etterlin pokračoval v boji na italské frontě až do konce války v Itálii 3. května 1945 a po válce pokračoval v psaní o vojenských záležitostech a teorii. 

Další informace: 117. (3. velkovévodský hessenský) pěší pluk „Velkovévodkyně“, 124. voroněžský pěší pluk.