German 26th Infantry Division

26. pěší divize (Wehrmacht) 26. pěší divize byla jednotka německého Wehrmachtu, která působila v letech 1936 až 1945. Divize byla zformována v Porýní a Vestfálsku během první vlny mobilizace v meziválečném Německu. Počáteční roky války strávila na západní frontě, kde se v květnu a červnu 1940 zúčastnila bitvy o Francii. Původně spadala pod 16. armádu, později byla převelena k 12. armádě. V červnu 1941 se divize přesunula na východ, aby se v rámci operace Barbarossa podílela na invazi do Sovětského svazu. Po bitvě u Kurska v červenci 1943 do svých řad absorbovala 174. rezervní divizi. Kvůli těžkým ztrátám utrpěným u ukrajinského Kovelu byla 10. září 1944 oficiálně rozpuštěna. Již 17. září 1944 však v táboře Warthelager (polské Biedrusko) vznikla nová 26. divize lidových granátníků (Volksgrenadier), která sloužila pod Skupinou armád B během tažení ve střední Evropě. V roce 1945 se divize vzdala americké armádě v pohoří Harz v severním Německu. Cesta od Barbarossy k bitvě o Moskvu Během útoku na Sovětský svaz v roce 1941 byla 26. pěší divize součástí Skupiny armád Střed. Její vojáci prošli krvavými křty v bitvách u Smolenska a později se zapojili do ambiciózní operace Tajfun – přímého útoku na Moskvu. Právě zde, v krutých mrazech ruské zimy na přelomu let 1941 a 1942, utrpěla divize své první kritické ztráty. Boje v okolí Rževa, kde divize držela obranné pozice v tzv. „rževském mlýnku na maso“, zanechaly jednotku vyčerpanou a závislou na neustálém doplňování nezkušených rezerv. Role v Ardenách: Poslední ofenzíva Jako divize lidových granátníků byla jednotka v prosinci 1944 nasazena do ofenzívy v Ardenách. I přes nedostatečný výcvik a omezené zásoby paliva se 26. divize pod velením generálmajora Heinze Kokotta vyznamenala při obklíčení Bastogne. Na rozdíl od mnoha jiných jednotek „lidových granátníků“ si 26. divize udržela vysokou bojovou morálku a byla považována za jednu z nejefektivnějších německých formací během této operace. Jejich úkolem bylo blokovat americké posily a vytvořit koridor pro tankové svazy mířící k řece Máze. Taktická struktura a výzbroj V průběhu války se struktura divize dramaticky měnila v závislosti na strategické situaci Říše. Zatímco v roce 1939 šlo o standardní pěší divizi s plným stavem tří pěších pluků (39., 77. a 78. pluk), v roce 1944 byla reorganizována na typ „Divize 44“. To znamenalo snížení počtu mužů, ale zvýšení palebné síly díky širšímu nasazení útočných pušek StG 44 a protitankových zbraní Panzerfaust. Tento přerod od klasické pěchoty k mobilnějším, ale početně slabším granátníkům, odrážel zoufalou snahu Wehrmachtu čelit materiální převaze Spojenců. Konečná kapitulace v pohoří Harz Závěrečné měsíce existence divize byly ve znamení ústupových bojů přes Porýní hlouběji do nitra Německa. V dubnu 1945 se zbytky divize ocitly v tzv. kapse v pohoří Harz. Tato oblast se stala jednou z posledních bašt organizovaného odporu na západní frontě. Přestože někteří fanatici odmítali složit zbraně, velení divize, tváří v tvář naprostému obklíčení a nedostatku munice, zvolilo kapitulaci do rukou amerických jednotek, čímž ušetřilo zbývající muže před jistou zkázou v posledních dnech Třetí říše.

Další informace: 116. pěší pluk Malé Rusko, 13th White Russia Infantry Regiment.