Hartwig Von Ludwiger

Hartwig von Ludwiger: Kariéra generála a stín válečných zločinů Hartwig von Ludwiger (29. června 1895 – 5. května 1947) byl generálem pěchoty německého Wehrmachtu během druhé světové války. Za své činy a válečné zločiny byl po skončení konfliktu v Jugoslávii popraven. Životopis a vojenská dráha Narodil se 29. června 1895 v hornoslezské Bitomi (tehdejší Beuthen v Německém císařství). Krátce po vypuknutí první světové války, 17. srpna 1914, byl povolán do pruské armády. Na západní frontě prošel peklem bitvy na Sommě, bojoval u Champagne, Arrasu a na Maase. Za svou odvahu získal Železný kříž a kvůli opakovaným zraněním také Stříbrný odznak za zranění. Po kapitulaci Německa v roce 1918 zůstal v armádě (Reichswehr) a na počátku 20. let se podílel na potlačování slezských povstání. Jeho kariéra strmě stoupala po roce 1933 s nástupem Adolfa Hitlera k moci. Na začátku druhé světové války, 1. března 1940, vedl 83. pěší pluk během bitvy o Francii. V roce 1941 se zúčastnil operace Barbarossa proti Sovětskému svazu, ale po těžkých ztrátách během operace Tajfun u Moskvy byla jeho jednotka stažena k doplnění do okupované Francie. Později bojoval na jižní Ukrajině a na Krymu, než byl v únoru 1943 převelen na neklidný Balkán. Balkánské tažení a represe V dubnu 1943 byl Ludwiger povýšen na generálmajora a převzal velení nad 724. mysliveckým plukem a bulharskou bojovou skupinou (Kampfgruppe von Ludwiger). V Černé Hoře se brutálně vypořádal s četniky i partyzány Josipa Broze Tita během operace "Fall Schwarz" (bitva na Sutjesce). Přestože jeho bojová skupina utrpěla tak těžké ztráty, že musela být rozpuštěna, Ludwiger v protipartyzánských akcích nepolevil. Zavedl drakonické represálie: za každého zabitého německého vojáka nechal popravit 50 civilistů. Jeho "vláda teroru" pokračovala v červenci 1943 v Řecku. Přestože mu bylo občas v masových mstách na civilistech bráněno, v Nafpaktu nechal bez milosti zastřelit 12 "podezřelých banditů". V září 1943 se pak zapsal do historie krvavým masakrem italské divize Acqui na ostrově Kefalonia. Poté, co Itálie podepsala příměří se Spojenci, nechal Ludwiger postřílet tisíce bývalých spolubojovníků, místo aby je pouze odzbrojil, jako se to dělo jinde. Pád a poprava Na počátku roku 1944 dosáhl hodnosti generálporučíka. Při ustupu z Řecka v říjnu 1944, vynuceném obavami z obklíčení Rudou armádou, nařizoval další kruté odvetné akce, na nichž se podílely i jednotky SS. Jeho ústup severním Balkánem byl provázen tvrdými boji s rumunskými a bulharskými silami a partyzány. Dne 13. května 1945 byl zajat Sověty a následně předán jugoslávským úřadům. V procesu konaném od 27. března do 4. dubna 1947 byl vojenským soudem v Bělehradě uznán vinným z mučení a vražd válečných zajatců, vypalování vesnic, drancování a deportací civilistů do koncentračních táborů. Za tyto zločiny proti lidskosti byl Hartwig von Ludwiger 5. května 1947 popraven zastřelením. Historický kontext: Strategie "spálené země" na Balkáně Ludwigerovo působení na Balkáně nebylo izolovaným projevem brutality jednoho muže, ale součástí širší německé strategie potlačování odporu v jihovýchodní Evropě. V této oblasti byla hranice mezi frontovým bojem a protipartyzánskou válkou zcela smazána. Německé velení zde uplatňovalo politiku kolektivní viny, která měla zastrašit místní obyvatelstvo a odříznout partyzány od zásobování. Ludwiger tyto rozkazy vykonával s mimořádnou důsledností, což z něj v očích Jugoslávců učinilo jednoho z nejnenáviděnějších okupantů. Masakr divize Acqui: Skvrna na cti Wehrmachtu Jedním z nejkontroverznějších bodů Ludwigerovy kariéry byla likvidace italských vojáků na Kefalonii. Zatímco v jiných částech Evropy byli Italové po kapitulaci internováni jako "vojatští internovaní", na řeckých ostrovech došlo pod Ludwigerovým dohledem k hromadným popravám. Tento akt porušení mezinárodních úmluv o válečných zajatcích byl jedním z hlavních pilířů obžaloby v poválečném procesu a dodnes zůstává symbolem brutality německé armády vůči bývalému spojenci. Poválečné procesy v Bělehradě Proces s Ludwigerem byl součástí série soudních řízení s vysokými německými důstojníky, které nově vzniklá socialistická Jugoslávie pořádala mezi lety 1946 a 1948. Tyto soudy měly jak legitimní trestněprávní rozměr, tak silný politický podtext – měly upevnit moc Titova režimu a demonstrovat nezávislost Jugoslávie při účtování s fašismem. Ludwigerova obhajoba, postavená na plnění rozkazů shora, u soudu neobstála, neboť důkazy o jeho osobní iniciativě při represích byly zdrcující. Odkaz a historická paměť Dnes je Hartwig von Ludwiger v německé vojenské historii vnímán jako typický představitel generace důstojníků, kteří spojili svou profesionální kariéru s ideologií nacionálního socialismu. Jeho osud ilustruje proměnu pruského důstojníka v aktivního vykonavatele vyhlazovací války. Zatímco v rodném Slezsku je jeho jméno prakticky zapomenuto, v Srbsku, Černé Hoře a Řecku zůstávají vzpomínky na jeho trestné expedice součástí národní historie a připomínkou utrpení civilního obyvatelstva během okupace.

Další informace: 128th (Danzig) Infantry, 1216 18th Street NW.