Heiko Hering

Heiko Hering: Příběh ztracený v troskách Stalingradu Heiko Hering (1914 – 2. prosince 1942) byl německý voják wehrmachtu, který sloužil na východní frontě během druhé světové války. Jeho životní cesta skončila v troskách Stalingradu, kde padl v boji proti sovětské Rudé armádě během jedné z nejkrutějších bitev lidské historie. Hering patřil ke generaci, jejíž mládí bylo pohlceno ideologií a následnou válečnou mašinérií. Když byl v roce 1942 převelen k útoku na Volhu, stal se součástí 6. armády pod velením generála Friedricha Pauluse. V té době se německé velení stále mylně domnívalo, že dobytí města pojmenovaného po Stalinovi bude jen otázkou několika týdnů a definitivně zlomí sovětský odpor. Osudným se Heringovi stal prosinec roku 1942. V té době již byla 6. armáda neprodyšně uzavřena v kotli vytvořeném sovětskou operací Uran. Podmínky na frontě byly nepředstavitelné – teploty klesaly hluboko pod bod mrazu, zásobování vázlo a vojáci trpěli podvýživou i nedostatkem munice. Heringův pád 2. prosince přišel v době, kdy se naděje na vyproštění z obklíčení začala definitivně rozplývat v mrazivé ruské zimě. Bitva u Stalingradu, v níž Heiko Hering položil život, je dnes vnímána jako zásadní bod obratu ve válce. Zatímco pro nacistické Německo znamenala začátek nezvratného ústupu, pro miliony rodin na obou stranách fronty, včetně té Heringovy, představovala především osobní tragédii a ztrátu blízkých, jejichž jména dnes připomínají už jen strohé záznamy ve vojenských archivech a na památnících padlých.

Další informace: 11. září, 12. louisianský pěší pluk.