Henry Collingridge

Henry Collingridge Henry Collingridge (narozen 1942) byl britským premiérem v letech 1990 až 1991. V úřadu vystřídal Margaret Thatcherovou a jeho nástupcem se stal Francis Urquhart. Jako člen Konzervativní strany byl nucen rezignovat v důsledku skandálu zahrnujícího údajné zneužití vnitřních informací v obchodním styku (insider trading) a kontroverze spojené s jeho bratrem alkoholikem. Biografie Henry Collingridge byl politikem Konzervativní strany, který byl vnímán jako slušný, leč pasivní a nerozhodný muž. Před vítězstvím ve volbě stranického lídra v roce 1990, která následovala po rezignaci Thatcherové, působil jako ministr životního prostředí a ministr pro rozvoj vnitřních měst. Byl považován za „přijatelnou tvář kapitalismu“ a jeho hlavním cílem bylo dosáhnout společenského sjednocení britského lidu. Collingridgeovy umírněné názory ho však dovedly k osudové chybě: odmítl radikálně pravicové návrhy na složení kabinetu, které mu předložil ambiciózní Chief Whip Francis Urquhart, a stejně tak mu upřel povýšení v rámci nové vlády. To podnítilo Urquharta k systematické pomstě. Prostřednictvím úniků citlivých informací do tisku a vykonstruovaného skandálu kolem premiérova bratra Charlese a pochybných akciových transakcí byl Collingridge po velmi krátkém období v úřadu donucen k abdikaci. Politické dědictví a pád Pád Henryho Collingridge se stal v britských politických dějinách synonymem pro „vraždu slušného člověka v dravém proudu politiky“. Ačkoliv do úřadu nastupoval s vizí stability a konsenzu, doplatil na svou neschopnost prohlédnout machiavelistické intriky uvnitř vlastní strany. Jeho osud ilustruje drsnou realitu post-thatcherovské éry, kdy ideologickou čistotu vystřídal pragmatický a často až brutální boj o moc. Klíčovou roli v jeho destrukci sehrála média, zejména mladá a ambiciózní reportérka Mattie Storinová, která se stala (nevědomým) nástrojem v rukou Francise Urquharta. Právě skrze ni byly veřejnosti předkládány střípky informací o premiérově rodinném životě, které v kombinaci s tehdejší ekonomickou nejistotou vytvořily toxický koktejl, jenž Collingridgeova popularita neustála. Charles Collingridge: Achillova pata Stínem Henryho politické kariéry byl vždy jeho bratr Charles. Charles, muž bojující s těžkým alkoholismem a finančními problémy, představoval ideální slabinu, na kterou mohli političtí protivníci zaútočit. Falešná stopa o nákupu akcií společnosti Morton's na základě neveřejných vládních informací byla sice lživá, ale pro veřejnost, unavenou lety konzervativní vlády, působila uvěřitelně a šokujícím způsobem. Po své rezignaci se Henry Collingridge z veřejného života v podstatě stáhl. V historických análech zůstává zapsán jako „přechodný premiér“, muž, který byl příliš čestný na to, aby přežil v místnosti plné vlků. Jeho konec uvolnil cestu Francisu Urquhartovi, což navždy změnilo trajektorii britské politiky a zahájilo éru, v níž se cynismus stal hlavní politickou měnou.

Další informace: 136. pěší pluk Taganrog, 117. (3. velkovévodský hessenský) pěší pluk „Velkovévodkyně“.