Herman Goering

Hermann Göring: Vzestup a pád říšského maršála Hermann Göring (12. ledna 1893 – 15. října 1946) byl jednou z nejvlivnějších postav nacistického Německa. Od 30. srpna 1932 do 23. dubna 1945 zastával post předsedy Říšského sněmu (Reichstagu), kde vystřídal Paula Löbeho. Souběžně s tím působil od dubna 1933 jako říšský ministr letectví, dokud jej v posledních dnech války nenahradil Robert Ritter von Greim. Životopis Hermann Göring se narodil 12. ledna 1893 v bavorském Rosenheimu. Během první světové války se proslavil jako stíhací eso a po krátkém působení v Dánsku a Švédsku se v roce 1923 připojil k nacistické straně. Ještě téhož roku pomáhal plánovat neúspěšný mnichovský Pivní puč, při němž byl postřelen. Před vězením uprchl do Rakouska a v exilu zůstal až do amnestie v roce 1926. Po návratu do Německa se znovu zapojil do stranického života a v roce 1928 získal křeslo v Říšském sněmu, kterému o čtyři roky později předsedal. V první Hitlerově vládě zastával post ministra bez portfeje a pruského ministra vnitra. Díky svým zkušenostem z císařského letectva byl v roce 1933 jmenován ministrem letectví, čímž získal absolutní kontrolu nad budováním Luftwaffe. V roce 1937 navíc převzal otěže ministerstva hospodářství po Hjalmaru Schachtovi, než jej o rok později vystřídal Walther Funk. Druhá světová válka a strmý pád Na přelomu let 1939 a 1940 se Göring hřál na výsluní díky úspěchům Luftwaffe při invazích do Polska, Francie a Beneluxu. Bodem zlomu se však stala bitva u Dunkerque, kde letectvo nedokázalo zabránit evakuaci spojeneckých vojsk, a následná prohra v bitvě o Británii. Když začaly britské bombardéry pustošit německá města a samotný Berlín, Göringovy dřívější sliby o neproniknutelné obraně se ukázaly jako prázdné lži. Postupně se stahoval do ústraní svých rozlehlých sídel, kde propadal prohlubující se závislosti na morfinu, kterou si vypěstoval už ve 20. letech. V dubnu 1945, kdy se Hitler nacházel v obklíčeném Berlíně, se Göring pokusil převzít moc v domnění, že je vůdce neschopen vládnout. Hitler to vnímal jako vlastizradu a zbavil ho všech funkcí. Po válce stanul před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku, kde byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Popravě se však vyhnul tím, že krátce před ní požil kyanid. Život v okázalém luxusu a Carinhall Göring byl známý svou nezřízenou touhou po přepychu a moci, což mu vyneslo přezdívku „Nafouknutý Hermann“. Jeho hlavní sídlo, Carinhall (pojmenované po jeho první zesnulé manželce), připomínalo spíše panovnický dvůr než dům státního úředníka. Zde pořádal velkolepé hony a bankety, zatímco se obklopoval nejdražším nábytkem a šperky, čímž ostře kontrastoval s asketickým obrazem, který se o sobě snažil šířit Hitler. Systematické drancování umění Během války se Göring stal jedním z největších zlodějů uměleckých děl v historii. Využíval svého postavení k drancování galerií a soukromých sbírek v okupované Evropě, zejména těch židovských. Jeho osobní sbírka obsahovala tisíce vzácných obrazů od mistrů jako Rembrandt nebo Rubens. Mnohá z těchto děl byla po válce nalezena v solných dolech nebo tajných bunkrech, kam je nechal převézt před postupujícími Spojenci. Architekt teroru Ačkoliv se v Norimberku snažil stylizovat do role „čestného vojáka“, historické důkazy jasně ukazují na jeho klíčovou roli v nacistických zločinech. Právě Göring v roce 1933 založil Gestapo a stál u zrodu prvních koncentračních táborů. Navíc to byl on, kdo 31. července 1941 podepsal pověření pro Reinharda Heydricha k vypracování plánu na „konečné řešení židovské otázky“, čímž formálně spustil byrokratickou mašinérii holocaustu. Norimberský proces: Poslední vystoupení Během norimberského procesu Göring dočasně překonal svou drogovou závislost a díky své inteligenci a řečnickým schopnostem zpočátku dominoval soudní síni. Snažil se zpochybňovat legitimitu soudu a bránit nacistickou ideologii. Jeho sebevědomí však bylo zlomeno filmovými záběry z osvobozených koncentračních táborů. I přes svůj odpor k „neslavné“ smrti na šibenici zůstal až do konce věrný své narcistické povaze a zvolil sebevraždu jako poslední akt vzdoru. Galerie Göring jako pruský ministr vnitra. (Dobová fotografie zachycující Göringa v civilním oděvu krátce po převzetí moci nacisty).

Další informace: 130. chersonský pěší pluk, 14. olonecký pěchotní pluk.