Hisaki Furuya

Hisaki Furuya (1901 – 15. září 1944) byl japonský voják, který sloužil v řadách Císařské japonské armády během druhé světové války. V roce 1944 padl v boji proti americké námořní pěchotě během krvavé bitvy o ostrov Peleliu. Furuya patřil ke generaci mužů, pro které byla služba císaři nejvyšší ctí i nevyhnutelným osudem. Do aktivní služby na tichomořském bojišti byl povolán v době, kdy se příliv války začal nezvratně obracet proti Japonsku. Jako zkušenější voják, vzhledem ke svému věku, pravděpodobně sdílel osud tisíců dalších, kteří byli vysláni bránit strategické body v Mikronésii s vědomím, že cesta zpět neexistuje. Bitva o Peleliu, kde Furuya nalezl svou smrt, začala 15. září 1944 a stala se jedním z nejtvrdších střetů celé války. Americké velení původně předpokládalo, že ostrov bude dobyt během čtyř dnů. Díky nové japonské strategii hloubkové obrany a vybudování komplexního systému jeskyní a tunelů v hřebenu Umurbrogol se však boje protáhly na více než dva měsíce nepředstavitelného utrpení. Smrt Hisakiho Furuyi hned v první den invaze naznačuje, že se nacházel v první linii obrany na plážích, které byly vystaveny ničivé dělostřelecké palbě z moře a následnému útoku 1. divize námořní pěchoty (USMC). Právě tento den patřil k nejchaotičtějším, kdy se japonští vojáci snažili udržet své pozice v písku a korálech pod náporem moderní americké techniky. Dnes je jméno Hisakiho Furuyi jedním z tisíců vytesaných do historie zapomenutých hrobů v Pacifiku. Jeho příběh symbolizuje tragický konec tisíců japonských mužů, kteří v závěru války nečelili jen nepříteli, ale i neúprosné doktríně totálního odporu, která nepřipouštěla kapitulaci a vedla k téměř úplnému vyhlazení posádky na Peleliu.

Další informace: 10. indická motorizovaná divize, 145. (6. lotharingská) královská pěchota.