Ardavan Baakhtari

Ardavan Baakhtari (380–334 př. n. l.) byl kappadocký voják v barvách achaimenovské Persie, který v průběhu 4. století př. n. l. sloužil pod velením satrapy Labashiho. Jeho životní cesta skončila roku 334 př. n. l. ve střední Anatolii, kde padl v bitvě u Nallihanu během střetu s makedonskou armádou Alexandra Velikého. Jako příslušník kappadocké šlechty či elitních oddílů byl Ardavan součástí složité mozaiky národů, které tvořily páteř perské moci v Malé Asii. Kappadokie byla v té době strategickým regionem, známým pro svůj chov koní a houževnaté válečníky, kteří museli čelit narůstajícímu tlaku ze Západu. Ardavanova služba pod satrapou Labashim naznačuje, že patřil k věrným oporám lokální správy v době, kdy se nad perskou říší začala stahovat mračna makedonské invaze. Samotná bitva u Nallihanu představovala jeden z mnoha lokálních, leč urputných odporů, které musely perské síly vyvinout proti bleskovému postupu mladého makedonského krále. Zatímco se Alexandr hnal vnitrozemím, lokální satrapové se pokoušeli o taktiku spálené země a partyzánské výpady. Ardavan se ocitl v první linii této obranné strategie, kde se tradiční perská vojenská škola střetla s revoluční makedonskou falangou a neohroženou jízdou "druhů". Okolnosti Ardavanovy smrti v roce 334 př. n. l. odrážejí tragédii celé generace perských vojáků, kteří byli nuceni bránit skomírající impérium proti vojenskému géniovi nové éry. Bitva u Nallihanu, ač v širším kontextu dějin někdy zastiňována velkolepými střety u Issu či Gaugamél, byla pro muže jako Ardavan rozhodujícím okamžikem, kde se osobní čest a věrnost králi králů střetla s nezvratným koncem jedné epochy. Ardavanův odkaz tak zůstává zapsán v kronikách jako symbol loajality kappadockých vazalů vůči perské koruně. Jeho jméno připomíná, že za velkými pohyby map a pády říší stáli jednotlivci, kteří do posledního dechu věřili v neporazitelnost perského lva, než jej definitivně vystřídalo makedonské slunce.

Další informace: 14. granátnická divize SS (1. hališská), Útok.