Augustine Johnson

Augustine Johnson (zemřel 1795) byl britský námořník, který sloužil v řadách Královského námořnictva během francouzských revolučních válek. Účastnil se „velkého úderu“ Williama Pitta mladšího proti kolonii Saint-Domingue v roce 1795. Stal se však jedním z přibližně 50 000 britských vojáků a námořníků, kteří během této expedice podlehli epidemii žluté zimnice.

Neviditelný nepřítel Karibiku Osud Augustine Johnsona nebyl v roce 1795 ničím výjimečným, přesto dokonale ilustruje tragédii britských ambicí v Karibiku. Zatímco v Evropě zuřily bitvy o ideály revoluce, v Karibiku se bojovalo o „cukrové ostrovy“. Pro řadového námořníka, jako byl Johnson, však největší hrozbu nepředstavovala francouzská děla ani vzbouření otroci, nývostrašný „Yellow Jack“ – žlutá zimnice. Tato nemoc dokázala zdecimovat celé posádky dříve, než stačily spatřit břeh, a proměnila hrdé válečné lodě v plovoucí nemocnice plné blouznících mužů. Pittova hazardní hra „Velký úder“ Williama Pitta mladšího byl strategickým pokusem ovládnout nejbohatší kolonii světa a uštědřit ránu francouzským financím. Britové věřili, že obsazením Saint-Domingue (dnešní Haiti) zajistí stabilitu britského impéria. Podcenili však dvě zásadní věci: houževnatost místních odbojářů vedených Toussaintem Louverturem a vražedné klima. Johnson se tak ocitl uprostřed logistické noční můry, kde tropické deště, nedostatek čerstvé vody a všudypřítomní komáři vytvořili smrtící past, ze které pro desetitisíce mužů nebylo úniku. Život na hraně impéria Život námořníka v této době byl směsicí drilu a nejistoty. Johnson, pravděpodobně zvyklý na drsné podmínky severního Atlantiku, čelil v Karibiku zcela nové úrovni utrpení. Strava sestávající ze zkaženého hovězího a sucharů prolezlých červy neposkytovala tělu žádnou obranyschopnost proti tropickým chorobám. Když v roce 1795 vydechl naposledy, jeho tělo bylo s největší pravděpodobností svinuto do kusu plátna a bez větších obřadů spuštěno do vln karibského moře, čímž se jeho jméno stalo jen další čárkou v nekonečných seznamech ztrát. Dědictví zapomenutých obětí Smrt Augustine Johnsona a jeho 50 000 druhů měla dalekosáhlé následky pro britskou politiku. Katastrofální ztráty na životech v Saint-Domingue vedly k veřejnému pobouření a nakonec přispěly k přehodnocení britské koloniální strategie v oblasti. Tato tragédie také nepřímo napomohla úspěchu haitské revoluce, jedinému úspěšnému povstání otroků v historii, které vedlo k založení nezávislého státu. Johnsonův příběh tak zůstává mementem doby, kdy cena za imperiální sny byla vyčíslena v tisících zbytečně vyhaslých životů uprostřed tropického ráje, který se změnil v peklo.

Další informace: 141. pěší, 12. mississippský pěchotní pluk.