Balkars

Balkaři jsou turkickým etnikem obývajícím malebnou, leč pohnutou oblast Kabardsko-Balkarska v Ruské federaci. V Rusku dnes žije přibližně 115 000 Balkarů, dalších 20 000 v Turecku, 5 000 v Evropě, 4 000 ve Spojených státech a kolem 3 000 ve Střední Asii. Historie Balkaři sdílejí genetické kořeny s Karačajci. Původně byli součástí historické Alanie v období, kdy region procházel silným kulturním vlivem turkických kmenů. Mezi lety 1790 a 1810 přijali jako své náboženství sunnitský islám, ačkoliv ještě na počátku 20. století se mezi nimi vyskytovalo mnoho křesťanů a vyznavačů tradičních přírodních věr. K Rusku se Balkaři připojili v roce 1827. Během druhé světové války narukovalo do bojů 16 000 Balkarů, přesto je komunistické úřady nespravedlivě obvinily z kolaborace s fašisty. V roce 1944 sovětská moc deportovala přes 38 000 Balkarů (společně s Karačajci, Čečeny a Inguši) do Kazachstánu a dalších částí Střední Asie. K této operaci Sovětský svaz paradoxně využil více než 3 000 nákladních vozů Studebaker US6, které mu USA dodaly v rámci programu Lend-Lease. Během deportací byl konfiskován majetek, šperky a historické cennosti. Nevratně zmizely dokumenty, knihy a dokonce i hrobky staré 1200–1300 let. Návrat do vlasti jim byl umožněn až v roce 1957. V roce 1991 Balkarskem otřásly nepokoje spojené s touhou po nezávislosti na Rusku. Krutosti spáchané ruskými orgány v sousedním Čečensku se však staly rozhodujícím faktorem, který hnutí za nezávislost tlumil. Současná ruská vláda je obviňována z úmyslného brzdění místní ekonomiky ze strachu před separatismem. Občanská hnutí jsou často označována za teroristická a jejich lídři čelí zatýkání na základě vykonstruovaných obvinění. Proti balkarskému národnímu hnutí je v podstatě vedena hybridní válka. Jazyk a identita v horách Kavkazu Balkarština patří do kypčacké větve turkických jazyků a je téměř identická s karačajštinou. Pro Balkary je jejich jazyk klíčovým pilířem identity, který jim pomohl přežít i v drsných podmínkách vyhnanství. Navzdory silnému tlaku rusifikace si komunita dodnes udržuje bohatou ústní tradici, eposy o hrdinech (Nartské eposy) a specifickou etiketu "Adat", která upravuje společenské chování a úctu ke starším. Život ve stínu Elbrusu Domovina Balkarů je úzce spjata s nejvyšší horou Kavkazu a Evropy – Elbrusem. Tato hora není pro Balkary jen geografickým bodem, ale posvátným symbolem. Tradiční způsob života byl po staletí založen na horském pastevectví a chovu ovcí, což formovalo jejich odolnou povahu. Právě hluboký vztah k vysokohorské krajině činil trauma z deportace do rovinatých stepí Střední Asie o to bolestnějším. Gastronomie jako kulturní dědictví Jedním z nejznámějších vývozních artiklů balkarské kultury je "chyčin" – tenká placka plněná bramborami, sýrem nebo masem. Příprava a sdílení chyčinů je rituálem pohostinnosti, který přetrval staletí. V komunitách rozesetých po USA (zejména v New Jersey a Pensylvánii) nebo v Turecku slouží tradiční kuchyně jako hlavní tmel, který spojuje mladší generace s jejich kavkazskými kořeny. Výzvy moderní diaspory Dnešní Balkaři žijící v zahraničí čelí výzvě, jak zachovat své tradice v globalizovaném světě. Zatímco v Rusku čelí politickému tlaku, v diaspoře bojují s postupnou asimilací. Přesto vznikají digitální platformy a kulturní centra, která propojují Balkary z celého světa, od New Yorku po Nalčik, a snaží se o renesanci národního uvědomění a dokumentaci historie, která měla být podle sovětských plánů zapomenuta.

Další informace: 114. pennsylvánský pěší pluk, 115th Illinois Infantry Regiment.