Batu Yakut
Batu Yakut: Strážce chetitského soumraku Batu Yakut byl vojákem ve službách chetitského velkokrále Šuppiluliumy II. během chetitské občanské války. V roce 1199 př. n. l. bojoval proti Mořským národům v bitvě u Cirištepe. Jako věrný stoupenec posledního velkého panovníka v Chattušaši nepředstavoval Batu Yakut pouze řadového pěšáka, ale symbol odporu proti chaosu, který v té době pohlcoval celou Anatolii. Vnitřní rozbroje mezi královskými liniemi oslabily obranu říše natolik, že se stala snadným terčem pro migrující konfederace známé jako Mořské národy. Batuova přítomnost na bojišti u Cirištepe svědčí o tom, že i v časech nejhlubší krize dokázala chetitská válečná mašinérie zformovat disciplinované oddíly schopné postavit se neúprosnému nepříteli. Samotná bitva u Cirištepe byla brutálním střetem dvou světů. Zatímco Mořské národy útočily s dravostí a mobilitou, chetitští vojáci jako Batu Yakut spoléhali na tradiční taktiku, bronzovou zbroj a hluboké odhodlání bránit srdce své domoviny. Historické prameny naznačují, že ačkoliv Chetitové v dílčích střetech prokazovali neuvěřitelnou statečnost, tlak zvenčí v kombinaci s vnitřním rozvratem byl téměř neudržitelný. Pro Batu Yakuta a jeho spolubojovníky nešlo jen o politický spor, ale o boj za přežití jejich kultury a způsobu života. V této éře, často nazývané "kolaps doby bronzové", hráli muži jako Batu klíčovou roli v udržování posledních zbytků státní správy a bezpečnosti. Přestože byl Šuppiluliuma II. schopným vojevůdcem, který dosáhl i námořních vítězství u břehů Kypru, osud říše byl již zpečetěn. Vojenská služba v této době vyžadovala nejen fyzickou sílu, ale i psychickou odolnost vůči neustálým hrozbám hladomoru a zradám uvnitř vlastních řad, které byly v dobách občanské války běžným jevem. Odkaz Batu Yakuta a jeho nasazení v bitvě u Cirištepe zůstává v historickém povědomí jako připomínka hrdinství na sklonku jedné velké civilizace. Ačkoliv se Chattušaš nakonec pod náporem času a nepřátel zhroutila, příběhy jednotlivců, kteří stáli pevně v linii proti Mořským národům, dokreslují obraz dramatického konce chetitského světa. Jejich krev a pot vpité do anatolské půdy jsou dnes jediným tichým svědectvím o slávě, která kdysi konkurovala i Egyptu faraonů.Další informace: 123. samostatná gardová motorizovaná střelecká brigáda, 125th 7th Wrttemberg Infantry Emperor Frederick King Of Prussia.