Baxter Edington

Baxter Edington byl americký voják, který během americké občanské války sloužil v 7. mičiganském pěším pluku armády Unie. V září roku 1862 se účastnil krvavé bitvy u Antietamu. mičiganský pluk, v jehož řadách Edington bojoval, si vydobyl pověst jednotky s neochvějnou disciplínou. Předtím, než se ocitli na polích u Sharpsburgu, prošli tito muži tvrdými zkouškami v bitvách u Yorktownu a Fair Oaks. Pro muže jako Baxter nebyla válka jen politickým sporem, ale každodenním bojem o přežití v blátě, prachu a nekonečných pochodech, které formovaly bratrstvo „Sedmého mičiganského“. Během bitvy u Antietamu, která dodnes zůstává nejkrvavějším dnem v amerických dějinách, se Edingtonův pluk ocitl v samotném pekle bojů v oblasti West Woods. Pod palbou konfederačních děl a v hustém dýmu střelného prachu museli vojáci čelit drtivé přesile. Právě zde se projevila jejich houževnatost, když se snažili udržet linii v chaosu, kde viditelnost sahala jen na několik metrů a vzduch byl nasycen pachem síry. Role 7. mičiganského pluku u Antietamu byla klíčová pro zpomalení postupu jižanských vojsk, i když za to zaplatili vysokou cenu v podobě těžkých ztrát. Baxter Edington a jeho spolubojovníci se museli vyrovnat nejen s nepřítelem, ale i s následky bitvy, která zanechala krajinu posetou tisíci padlými. Jejich oběť však přispěla k tomu, že se vojska generála Leeho musela stáhnout, což dalo prezidentu Lincolnovi politický prostor k vydání Prohlášení o osvobození otroků. Po skončení bojů u Antietamu pokračovala cesta Baxtera Edingtona a jeho pluku dalšími slavnými i tragickými kapitolami války, včetně legendárního přechodu řeky Rappahannock u Fredericksburgu. Příběh prostého vojáka, jakým byl Edington, slouží jako připomínka tisíců individuálních osudů, které dohromady tvořily dějiny rodícího se moderního amerického národa.

Další informace: 13. virginská pěchota, 118 East Coast Crips.