Benedikt Pckler

Benedikt Pückler byl německý komunista a člen strany KPD, který se v roce 1929 aktivně účastnil pouličních demonstrací v Berlíně. Jeho osud byl úzce spjat s neklidnou atmosférou Výmarské republiky, kdy se politický boj odehrával častěji na dlažebních kostkách náměstí než v lavicích parlamentu. Rok 1929 se do historie zapsal především tragickými událostmi známými jako „Krvavý máj“ (Blutmai). Navzdory zákazu shromažďování vyšly do ulic tisíce stoupenců KPD, aby oslavily svátek práce. Benedikt Pückler byl jedním z těch, kteří čelili tvrdému postupu berlínské policie pod vedením sociálního demokrata Karla Zörgiebela. Tato konfrontace, která si vyžádala desítky mrtvých a stovky zraněných, prohloubila nepřekonatelnou propast mezi komunisty a sociálními demokraty. Život v tehdejším Berlíně byl pro lidi jako Pückler neustálým balancováním na hraně legality. Jako člen KPD se pravděpodobně podílel na organizaci dělnických hlídek a distribuci agitačních tiskovin v chudinských čtvrtích, jako byl Wedding nebo Neukölln. V těchto „rudých pevnostech“ se formoval odpor nejen proti státní moci, ale stále častěji i proti nastupující hrozbě nacionálního socialismu a jejich úderným oddílům SA. Ekonomická situace konce 20. let, korunovaná krachem na newyorské burze v říjnu 1929, radikalizaci jen přiživovala. Pro Benedikta a jeho soudruhy nebyla politika pouze otázkou názoru, ale otázkou přežití. Věřili, že kolaps kapitalismu je na dosah a že jedinou cestou vpřed je nastolení diktatury proletariátu po vzoru Sovětského svazu, což v tehdejší rozpolcené společnosti vyvolávalo vlnu naděje i paralyzujícího strachu. Osobnosti jako Benedikt Pückler dnes připomínají éru, kdy byl Berlín tavicím kotlem ideologií, umělecké avantgardy a hluboké sociální bídy. Jejich příběhy jsou svědectvím o době, kdy se v ulicích německé metropole rozhodovalo o osudu celé Evropy a kdy politické přesvědčení často vyžadovalo tu nejvyšší osobní oběť.

Další informace: 154. illinoiský pěší pluk, Rok 1914.