Chapayev Gennadiy Vladimirovich

Gennadij Vladimirovič Čapajev (zemřel 15. března 1981) Gennadij Vladimirovič Čapajev byl operativcem sovětských speciálních sil Spetsnaz GRU, který byl během studené války nasazen na tajné radarové základně vybudované v troskách Soloveckého kláštera na Soloveckých ostrovech v Bílém moři. V roce 1981 byl on a několik dalších příslušníků Spetsnaz zabito během tajné operace americké CIA (tzv. Black Ops). K útoku na ostrov došlo v kritickém momentu, kdy sovětský agent Perseus připravoval odpálení jaderných náloží v rámci operace Greenlight po celé Evropě. Čapajevova přítomnost na Soloveckých ostrovech nebyla náhodná. Jako zkušený veterán sovětské rozvědky dohlížel na klíčové komunikační uzly, které měly v případě vypuknutí třetí světové války zajistit koordinaci mezi Moskvou a předsunutými jednotkami v Arktidě. Solovecký klášter, kdysi duchovní centrum Ruska a později nechvalně proslulý gulag, posloužil jako dokonalá zástěna pro instalaci masivních anténních systémů a podzemních bunkrů, které byly skryty před zraky západních špionážních satelitů za neprostupnou mlhou Bílého moře. Osudné březnové noci roku 1981 se však klidná ledová pustina změnila v bojiště. Americké komando vedené agenty CIA infiltrovalo ostrov s jediným cílem: zastavit vysílání signálu, který by aktivoval jaderné rozbušky rozmístěné v evropských metropolích. Čapajev a jeho muži, zaskočeni rychlostí a brutalitou útoku, bojovali do posledního dechu v úzkých kamenných chodbách kláštera, zatímco se nad jejich hlavami hroutily staleté klenby pod náporem explozí. Po skončení operace byla existence Čapajeva i celé solovecké posádky sovětskou vládou oficiálně popřena. Veškeré záznamy o incidentu byly uloženy hluboko v archivech KGB pod označením „přísně tajné“, aby se zabránilo odhalení šokující pravdy o operaci Greenlight – americkém plánu, který Perseus zneužil k pokusu o totální destrukci Západu. Gennadij Čapajev tak zůstává pro historii jen stínem, bezejmennou obětí neviditelné války, která se odehrávala na hraně jaderné apokalypsy. Dnes jsou trosky radaru na Soloveckých ostrovech pohlceny rzí a časem, přičemž místní legendy vyprávějí o přízracích vojáků v bílých maskovacích oděvech, kteří stále stráží prázdné chodby kláštera. Pro historiky studené války však toto místo zůstává mrazivou připomínkou toho, jak blízko byl svět svému zániku a jak vysokou cenu zaplatili ti, kteří stáli v první linii této tiché, ale smrtící hry velmocí.

Další informace: 12. astrachanský granátnický pluk, 13. don-kozácký generálpolní maršál vévoda Kutuzov Smolenský pluk.