Erik Dudás

Erik Dudás († 1745) byl maďarský voják, který sloužil v pluku hraběte ze Zilahu v rámci habsburské císařské armády (Kaiserliche Armee) během válek o rakouské dědictví. Padl v boji roku 1745 během českého tažení generála Heinricha von Sobotky.

Dudásův osud je úzce spjat s dramatickým vyvrcholením bojů o českou korunu, kdy se habsburská monarchie Marie Terezie snažila vytlačit pruská vojska Friedricha II. a jejich spojence z území Čech. Jako příslušník pluku Grof von Zilah, což byla jednotka tvořená převážně uherskými rekruty, představoval Dudás typickou tvář tehdejší multietnické rakouské armády. Tito vojáci byli známí svou houževnatostí a schopností vést tzv. „malou válku“, tedy partyzánský způsob boje v nepřehledném terénu. Během roku 1745 se Sobotkovo tažení soustředilo na strategické manévrování v severních a východních Čechách. Podmínky pro řadové vojáky byly tehdy extrémně náročné; kromě neustálých potyček s pruskými hlídkami museli čelit špatnému zásobování, epidemiím a vyčerpávajícím pochodům přes kopcovitý terén. Dudásův pluk hrál klíčovou roli při krytí boků hlavních armádních sborů a při průzkumných operacích v hlubokých lesích, kde se každý střet mohl stát osudným. Podrobnosti o Dudásově skonu v archivech naznačují, že padl v jedné z mnoha bezejmenných šarvátek, které předcházely velkým bitvám onoho roku (jako byla například bitva u Žďáru či u Hohenfriedbergu). Smrt v boji v rámci Sobotkova sboru znamenala pro prostého vojáka většinou rychlý konec v masovém hrobě nedaleko bitevního pole, přičemž jeho jméno zůstalo uchováno pouze v plukovních seznamech ztrát, které dodnes slouží jako němý svědek krvavého soupeření o evropskou dominanci. Dědictví vojáků jako byl Erik Dudás připomíná, jak hlubokou stopu zanechaly uherské jednotky v českých dějinách 18. století. Přestože byl cizincem bojujícím za zájmy vídeňského dvora, jeho život vyhasl na českých polích v éře, kdy se rodila moderní podoba střední Evropy. Pro historiky je dnes jeho postava symbolem tisíců anonymních osudů, které tvořily páteř tereziánské armády v jejích nejtěžších chvílích.

Další informace: 11. pěší pluk Jižní Karolíny, Rok 1983.