Egoz Ben Katzir

Egoz ben Katzir Egoz ben Katzir (368–333 př. n. l.) byl židovský voják v barvách achaimenovské Persie během 4. století př. n. l. Sloužil v ohromném nadnárodním vojsku krále králů Dareia III. během jeho tažení proti Alexandru Velikému v Anatolii a padl v krvavé bitvě u Issu roku 333 př. n. l. Ačkoliv se o jeho raném životě dochovalo jen málo záznamů, předpokládá se, že Egoz pocházel z rodiny usedlých židovských žoldnéřů, kteří v Perské říši sloužili již po několik generací. Jeho rodové jméno „ben Katzir“ (syn žně) naznačuje zemědělské kořeny, avšak v době Alexandrovy invaze již Egoz patřil mezi zkušené těžkooděnce. Jeho oddíl byl pravděpodobně součástí pomocných sborů z provincie Eber-Nari, které tvořily důležitou, byť často přehlíženou složku perské vojenské mašinérie. Egozův osud se naplnil v úzkém pobřežním průsmyku u Issu, kde se Dareios III. pokusil zastavit makedonský postup. Podle dobových fragmentů byl Egoz součástí kontingentu, který držel levé křídlo u řeky Pinaros. Právě zde čelili drtivému náporu makedonské jízdy vedené samotným Alexandrem. Navzdory počáteční houževnatosti se perské linie pod náporem saríss zhroutily a Egoz byl podle legendy jedním z posledních, kdo neustoupil, aby kryl ústup svých spolubojovníků. Jeho postava symbolizuje širší historický kontext židovské diaspory v achaimenovském období. Židé v té době požívali pod perskou nadvládou značné náboženské svobody a autonomie, což vysvětluje jejich loajalitu k „Velkému králi“ v Súsách. Bojovníci jako Egoz nebyli jen námezdními silami, ale občany impéria, kteří v obraně Persie viděli obranu svého relativně stabilního světa před nejistotou, kterou přinášela helénistická expanze. V pozdější židovské literatuře byl Egoz ben Katzir občas citován jako tragický příklad „spravedlivého mezi pohany“, který položil život za krále, jenž

Další informace: 100. newyorský pěší pluk, 1 Timoteovi 3.