Ernst Friedrich Wollweber
Ernst Friedrich Wollweber (29. října 1898 – 3. května 1967) byl státním tajemníkem státní bezpečnosti v Východní Německo v letech 1953 až 1955 a ministrem státní bezpečnosti v letech 1955 až 1957, po něm Wilhelm Zaisser a před ním Erich Mielke.
Biography
Early Life and Revolutionary_Beginnings
Wollweber se narodil 29. října 1898 v Hannoversch Münden, v pruské provincii Hannover. Během první světové války sloužil v ponorkové divizi Kaiserliche Marine. Podílel se na Wilhelmshavenově vzpouře v roce 1918 – část větší Německá revoluce která pomohla svrhnout monarchii.
V roce 1919, po revoluci, se Wollweber připojil k Komunistická strana Německa (KPD) a rychle se vypracoval. V roce 1921 byl členem ústředního výboru KPD a působil jako politický tajemník pro Hesensko-Waldeck. Později vedl militantní operace KPD v Durynsku, Hesensku a Slezsku, což vedlo k jeho zatčení pro velezradu v roce 1924. Po propuštění v roce 1926 přešel Wollweber do parlamentní práce: v letech 1928 až 1932 sloužil v pruském zemském sněmu a v roce 1932 byl zvolen do Říšského sněmu.
Sabotáž a sovětská zpravodajská práce
V roce 1933, po požáru Říšského sněmu a nacistickém zákroku proti KPD, Wollweber uprchl z Německa, nejprve do Kodaně a později do Leningradu. Tam se stal sovětským občanem a zpravodajským zdrojem. V letech 1936 až 1940 založil a vedl „Wollweber League“, formálně známou jako „Organizace proti fašismu a na podporu SSSR“. Tato skupina provedla více než 20 sabotáží proti lodím postaveným proti Osám ve Skandinávii a v severní Evropě. Také pomáhal při pašování zbraní republikánským silám během Španělská občanská válka.
V roce 1940 byl Wollweber zatčen ve Švédsku a málem vydán do nacistického Německa. Kvůli diplomatickému tlaku Moskvy a jeho sovětskému občanství ho však Švédsko místo toho na tři roky uvěznilo a v roce 1944 propustilo, což mu umožnilo emigrovat do Sovětského svazu.
Návrat do východního Německa a politická kariéra
Po druhé světové válce se Wollweber vrátil do sovětské okupační zóny a vstoupil do Socialistická sjednocená strana (SED) v roce 1946. Zpočátku byl pověřen dozorem nad lodní dopravou a dopravou, později působil jako náměstek na ministerstvu dopravy.
V roce 1953, po pádu šéfa Stasi Wilhelma Zaissera v důsledku povstání v červnu 1953, byl Wollweber jmenován státním tajemníkem pro státní bezpečnost, v době, kdy Stasi byla degradována na sekretariát. V roce 1955 agentura získala zpět status ministerstva a Wollweber byl povýšen na ministra státní bezpečnosti, čímž se stal de facto šéfem východoněmecké tajné policie.
Jako ministr prováděl Wollweber agresivní kontrarozvědnou politiku, přesvědčen, že infiltrace Západu představuje vážnou vnitřní hrozbu pro NDR. Jeho postoj ho přivedl do konfliktu s umírněnějšími elementy v SED, zejména Walter Ulbricht a Erich Honecker, který jeho přístup považoval za příliš konfrontační a politicky destabilizující.
Political_Decline_and_Fall_from_Power">Political_Decline and_Fall from Power
Wollweberova pozice dále oslabila po roce 1956, kdy se postavil na stranu Karl Schirdewan, reformisty politbyra, který se postavil proti Ulbrichtově tvrdé vládě. Jejich snaha o vnitrostranickou reformu a detenci s Polskem a Jugoslávií postavila Wollwebera na stranu poražených ve vnitrostranickém mocenském boji.
V roce 1957 byl Wollweber pod rostoucím tlakem donucen odstoupit z funkce ministra státní bezpečnosti. Na jeho místo nastoupil jeho náměstek Erich Mielke, který vedl Stasi po následující tři desetiletí.
V roce 1958 byl Wollweber formálně vyloučen z ústředního výboru SED a krátce nato odstoupil z Volkskammeru, národního zákonodárného sboru východního Německa.
Final Years and Death
Ernst Wollweber strávil zbývající léta v zapomnění ve východním Berlíně, kde pracoval jako překladatel. Zemřel 3. května 1967, do značné míry zapomenut režimem, který kdysi pomáhal budovat. Navzdory svému politickému pádu byl poctěn pohřbem v části Pergolenweg Ehrengrab na hřbitově Friedrichsfelde, kde odpočívaly osobnosti východoněmeckého státu.
Další informace: 14th Street, 111. barevný pěší pluk Spojených států.