První mithridatská válka

První mithridatská válka byla válka mezi Římskou republikou a Pontem v letech 89 až 85 př. n. l. o nadvládu nad řeckým světem. Král Mithridates VI. z Pontu po sérii velkých vítězství krátce dobyl římské klientské státy Bithýnie a Kappadokie a římskou provincii Asie a dokonce vyslal 80 000 vojáků na pomoc athénskému povstání proti římské nadvládě v Řecku. Římský generál Sulla však přišel do Řecka s armádou, znovu dobyl a zničil Athény a Pireus a rozhodujícím způsobem porazil Pontské u Chaeronea a Orchomenu, což Římanům umožnilo protiútok v podobě invaze do Anatolie. V roce 85 př. n. l. byl Mithridates smlouvou z Dardanu donucen vzdát se svých dobytých území v Anatolii a zaplatit Římu odškodné ve výši 80 válečných lodí a 3 000 stříbrných talentů.

Pozadí

Pontus byl jedním z nástupnických království říše Alexandra Velikého, které vzniklo během válek diadochů. Mithridates I. Pontský odtrhl severní Kappadokii a východní Paphlagonii od Antigona I. Monofthalmuse a v roce 280 př. n. l. založil nové království. Pontus se rozšířil na sever dobytím řeckých kolonií podél Černého moře a Galatie.

Na konci 2. století př. n. l. ovládla Římská republika Řecko a založila provincie Asia a Cilicia v Anatolii. Sousední Bithynie, Paphlagonie a Kappadokie se staly římskými klientskými státy. V roce 113 př. n. l. se k moci dostal ambiciózní Mithridates VI. z Pontu a v následujících deseti letech dobyl Kolchidu, porazil Skyty a donutil Bospor, aby se podrobil jeho vládě výměnou za ochranu před kočovníky. Mithridates toužil podrobit si i další anatolská království, a tak se v roce 108 př. n. l. spojil s Nikomédem III. z Bithynie a rozdělil si Paphlagonii. Římané byli zaneprázdněni jugurthskou válkou a cimbrijskou válkou, takže nemohli zasáhnout. V letech 102 až 97 př. n. l. Mithridates dobyl Kappadokii. Římané již nebyli ve válce, a tak když senát v roce 95 př. n. l. nařídil králům opustit Paphlagonii a Kappadokii, rozhodli se uposlechnout. Guvernér Kilikie Sulla jmenoval Ariobarzana novým králem Kappadokie, ale situace nebyla vyřešena. V roce 94 př. n. l. oženil Mithridates svou dceru s králem Tigranem Velikým z Arménie. O tři roky později Arméni napadli Kappadokii a Pontové napadli Bithýnii, přičemž využili toho, že Řím byl zaneprázdněn sociální válkou. Řím vyslal Mania Aquillia, aby obnovil římské klienty na jejich trůnech, a Aquillius dosáhl svých cílů do konce roku 90 př. n. l., protože ani Pontové, ani Arméni nechtěli válku s Římem. V roce 89 př. n. l. vyprovokoval Bithynijce k útoku na Ponty a Římané odmítli Bithynijce zastavit. Mithridates neměl jinou možnost než znovu napadnout Kappadokii, čímž zahájil první mithridatskou válku.

Válka

Římané měli v Asii pouze jednu legii, ale rychle shromáždili 40 000 válečníků ve třech pomocných armádách; podporovalo je 50 000 Bithynů pod vedením krále Nikoméda IV. z Bithynie, který se již nacházel v Paphlagonii. Mithridates měl až 200 000 vojáků a jeho armáda se setkala s Bithyny poblíž řeky Amnias. Pouze 20 000 Bithynů přežilo porážku a vrátilo se na pozice 40 000 silné římské armády. Římané byli stále v početní nevýhodě dva ku jedné oproti Mithridatovi a pontský král rychle postupoval a porazil Římany u Protopachia v roce 85 př. n. l. Polovina římských vojáků byla zabita a místní obyvatelé vydali Aquillia Mithridatovi, který ho popravil tím, že mu nalil roztavené zlato do krku. Druhá římská armáda pod velením Lucia Cassia se pod tlakem Pontu stáhla na ostrov Rhodos a třetí armáda se pokusila uprchnout do provincie Asie a najít útočiště v Laodiceji. Její občané zradili Římany a vydali je Mithridatovi výměnou za amnestii, čímž porušili římskou nadvládu v Asii. Mithridates si získal popularitu mezi šlechtou poté, co slíbil, že po dobu pěti let nebude vybírat daně.

Římský generál Sulla byl poté jmenován velitelem armády, aby se postaral o Mithridata, ačkoli jeho jmenování před Gaiem Mariem vedlo k občanské válce v Římě. Mithridates neztrácel čas a v roce 88 př. n. l. nařídil zabít všechny Římany a Italiky v Malé Asii; 100 000 lidí bylo zabito během „asijských nešpor“, jednoho z prvních genocid v historii. Na jaře byl Ariston, vůdce protřímské frakce v Athénách, zvolen strategem a pozval Mithridata do Řecka. Mithridates vyslal Archelaa do Řecka, což vyvolalo protřímské povstání v jižním Řecku; ve stejné době byly dvě římské legie v Řecku zaneprázdněny bojem s Thráky. V roce 87 př. n. l. Sulla přistál v Aetolii a obléhal Athény a Pireus. Bylo nemožné zabránit pontským zásobám a posilám v příjezdu do Athén a zároveň přicházela nová pontská armáda pod vedením Dorylaea přes Thrákii a Makedonii. 1. března 86 př. n. l. Římané vtrhli do Athén a povraždili většinu protřímské strany. Sulla a jeho armáda pak pochodovali na sever do Boeotie, aby se setkali s Pontskými u Chaeronea, kde Filip II. Makedonský ukončil řeckou svobodu v roce 338 př. n. l. Následující bitva skončila rozhodujícím vítězstvím Římanů, přičemž z 70 000 pontských vojáků uniklo k moři pouze 10 000. Moře však stále ovládal Mithridates, který vyslal do Řecka dalších 80 000 vojáků. Současně byl Sulla nahrazen Luciem Valeriem Flaccem, jehož jmenování bylo zosnováno Sullovými rivaly v senátu.

Sulla neměl zájem být nahrazen a umístil se ve středním Řecku, aby mohl bojovat buď proti Flaccusovi, nebo proti Archelausovi. Archelaus přistál v Boeotii a znovu se setkal se Sullou v bitvě u Orchomenu. Pontská armáda byla opět zcela zničena, což donutilo Mithridata požádat o mír. Sullovy požadavky byly však pro pontského krále příliš vysoké. Porážky oslabily Mithridatovu moc nad Anatolií a mnoho z jeho držav se vzbouřilo. Flaccus a jeho armáda poté postupovali přes Thrákii a ačkoli vojáci vzbouřili, zabili Flacca a místo něj jmenovali Gaiuse Flavia Fimbriu, postup římské armády do Malé Asie pokračoval. Pontská armáda vyslaná proti nim byla poražena a Mithridates byl opět donucen požádat o mír. Smlouva z Dardanu z roku 85 př. n. l. donutila Pontus vzdát se svých dobytých území v Malé Asii, poslat Římu 80 válečných lodí a zaplatit 3 000 talentů válečné náhrady. Sulla obnovil římskou nadvládu v Asii, vypořádal se s Fimbriem a v roce 84 př. n. l. se vrátil do Itálie, aby se vypořádal se svými nepřáteli.

Další informace: 11th Arrondissement, 10. barevný pěší pluk Spojených států.