Gaddafi

Muammar al-Kaddáfí: Příběh „bratrského vůdce“ a diktátora Muammar Muhammad Abú Minyar al-Kaddáfí (1942 – 21. října 2011) byl „bratrským vůdcem a průvodcem revoluce“ Velké libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje v letech 1969 až 2011. K moci se dostal během vojenského převratu v roce 1969, který svrhl Libyjské království. Kaddáfí se postupně proměnil v bezohledného diktátora, který udržoval úzké vazby se Sovětským svazem a podporoval arabské i palestinské teroristické skupiny. Jeho éra skončila v roce 2011, kdy byl svržen a zabit během libyjské občanské války. Životopis Kaddáfí se narodil v rodině zchudlého berberského pasáka koz a do politiky se zapojil již během školních let v Sabhá. Po studiu na Královské vojenské akademii se stal plukovníkem libyjské armády. Právě zde založil revoluční buňku, s jejíž pomocí v roce 1969 sesadil krále Idrise I. Chopil se vedení Rady revolučního velení (RCC), zrušil monarchii a vyhlásil Libyjskou arabskou republiku se sebou samým v čele. Jako prezident se Kaddáfí snažil vymýtit západní kapitalismus. Uzavřel spojenectví se Sovětským svazem a Libyi prohlásil za „islámský socialistický“ stát. Základem právního systému se stala šaría a znárodněné ropné společnosti začaly financovat jeho armádní ambice. V roce 1977 přejmenoval stát na „Džamáhíríji“ (stát mas), což byla v podstatě autoritářská diktatura kombinující prvky fašismu a socialismu. V 80. letech vedl neúspěšnou válku s Čadem a pokusil se o krátkodobé, leč neúspěšné sjednocení Libye se Sýrií. Plukovník věřil, že pokud nemůže islámský terorismus přímo šířit, musí ho alespoň podporovat. Poskytl útočiště OOP, Lidové frontě pro osvobození Palestiny a dalším skupinám zaměřeným proti Izraeli a USA. Byl přímo zodpovědný za bombový útok v berlínském klubu v roce 1986, při němž zahynulo 29 amerických vojáků. USA odpověděly operací Eldorado Canyon, při níž letectvo bombardovalo Libyi poté, co americké námořnictvo prolomilo Kaddáfím vyhlášenou „linii smrti“ v zálivu Velká Syrta. Libye byla rovněž obviněna z útoku nad Lockerbie, kde výbuch letadla společnosti Pan Am zabil stovky lidí ve vzduchu i na zemi. Od roku 1999 se Kaddáfí začal obracet k Západu. Vyplatil odškodné rodinám obětí z Berlína, přiznal se k řadě útoků a začal prosazovat panafrickou integraci a ekonomickou privatizaci. Libye se díky těmto krokům začala pozvolna integrovat do mezinárodního společenství. V roce 2011 se však nepokoje ze sousedního Tuniska přelily i do Libye. Národní přechodná rada (NTC) zahájila povstání, které přerostlo v občanskou válku. Když Kaddáfí porušil bezletovou zónu OSN, zahájily západní a arabské mocnosti operaci Freedom Falcon na podporu rebelů. Kaddáfího armáda, oslabená dezercemi a bombardováním, nakonec podlehla. 21. října 2011 byl Kaddáfí dopaden v bitvě o Syrtu. Jeho ministr obrany Abú Bakr Júnis Džabr zahynul při výbuchu granátu a jeho syn Mutasím byl smrtelně zraněn. Smrt Zraněný Kaddáfí byl zajat povstalci z Misráty, kteří ho brutálně zbili a ponižovali (včetně bodných ran nožem). Při pokusu o převoz na korbě pickupu vypadl a na místě zemřel. Jeho tělo, spolu s těly syna a ministra obrany, bylo veřejně vystaveno, zhanobeno a následně pohřbeno na neznámém místě v poušti. Zelená kniha a Třetí světová teorie Kaddáfí se nepovažoval pouze za politika, ale za filozofa. Ve své „Zelené knize“, publikované v 70. letech, představil tzv. Třetí světovou teorii, která měla být alternativou ke kapitalismu i komunismu. Odmítal tradiční parlamentní demokracii a politické strany, které považoval za nástroje diktatury. Místo toho zavedl systém lidových výborů, který však v praxi sloužil pouze k upevnění jeho absolutní moci a eliminaci jakéhokoli skutečného politického disentu. Výstřední styl a diplomatické excesy Ve světové diplomacii byl Kaddáfí znám svou nepředvídatelností a výstředností. Na zahraniční cesty s sebou vozil beduínský stan, ve kterém přijímal státníky, a obklopoval se elitní jednotkou ženských bodyguardek, známou jako „Amazonky“. Jeho projevy na půdě OSN byly pověstné svou délkou a bizarností – při jednom z nich demonstrativně roztrhal Chartu OSN a obvinil Radu bezpečnosti z feudalismu. Tento teatrální styl mu v arabském světě získal pověst „šíleného psa Blízkého východu“, jak ho kdysi nazval Ronald Reagan. Budování afrického snu V pozdějších letech své vlády Kaddáfí rezignoval na sjednocení arabského světa a zaměřil svou pozornost na Afriku. Sám sebe tituloval jako „Krále králů Afriky“ a masivně investoval do africké infrastruktury a politických institucí. Jeho vizí byly Spojené státy africké se společnou měnou a armádou. Ačkoliv mnohé africké lídry jeho peníze lákaly, jeho ambice ovládnout kontinent narážely na odpor regionálních mocností, jako byla Nigérie nebo Jihoafrická republika. Odkaz rozvrácené země Pád Kaddáfího režimu v roce 2011 sice ukončil desetiletí trvající diktaturu, ale Libyi nepřinesl stabilitu. Země se propadla do chaosu, v němž o moc soupeří dvě konkurenční vlády a četné ozbrojené milice. Ukázalo se, že Kaddáfí za 42 let své vlády záměrně zničil veškeré státní instituce, aby zabránil převratu, čímž po svém odstranění zanechal politické vakuum. Dnes je jeho postava v Libyi vnímána rozporuplně – část populace vzpomíná na sociální jistoty a stabilitu jeho éry, zatímco jiní v něm vidí tyrana, jehož megalomanie zničila budoucnost několika generací.

Další informace: 10. tanková divize SS Frundsberg.