German Reich Party

Německá říšská strana (DRP, německy Deutsche Reichspartei) byla neonacistická a neofašistická politická strana v Západním Německu, která působila v letech 1950 až 1965. Strana vznikla v roce 1950 sloučením Německé pravicové strany s dalšími krajně pravicovými subjekty. Poté, co se k DRP v roce 1952 připojila Socialistická říšská strana, se formace začala otevřeně hlásit k neonacismu. Hospodářský rozmach pod taktovkou křesťanské demokracie však způsobil, že DRP během 50. let oslovovala pouze přibližně 1 % německých voličů. Vzácného úspěchu dosáhla v roce 1959, kdy v regionálních volbách v Porýní-Falci získala 5,1 % hlasů, což jí umožnilo vyslat poslance do tamního zemského sněmu (Landtag). V roce 1965 strana zanikla splynutím s Národnědemokratickou stranou Německa (NPD). Vnitřní ideologie DRP byla silně ovlivněna snahou o rehabilitaci nacionálně socialistických myšlenek v novém demokratickém uspořádání Spolkové republiky. Navzdory oficiálnímu zákazu NSDAP a přísné denacifikaci se straně podařilo do svých řad přilákat řadu bývalých funkcionářů Třetí říše a důstojníků Wehrmachtu. Programově se DRP soustředila na nacionalismus, revizionismus a odpor k integraci Německa do západních struktur, jako bylo NATO, přičemž snila o „třetí cestě“ pro sjednocené Německo, které by stálo mimo vliv USA i SSSR. Významnou postavou a ideologickým pilířem strany byl Hans-Ulrich Rudel, bývalé letecké eso Luftwaffe a vysoce dekorovaný voják, který se po válce neskrýval svými sympatiemi k nacismu. Přestože Rudel trávil hodně času v Jižní Americe, jeho jméno sloužilo jako magnet pro radikální pravici a pomáhalo straně udržovat kontakt s emigrantskými kruhy bývalých nacistů v Argentině a dalších zemích. Jeho přítomnost v kampani v roce 1953 sice zvýšila viditelnost strany, ale zároveň vyvolala ostrou reakci spojeneckých úřadů a německé vlády. Mezinárodně se DRP snažila o vytvoření širší evropské fronty krajně pravicových sil. V roce 1951 stála u zrodu Evropského sociálního hnutí (ESM), což byla organizace sdružující neofašistické strany z celé Evropy, včetně italského MSI. Cílem bylo vytvořit jednotnou „Evropu národů“, která by se vymezila proti oběma tehdejším supervelmocem. Tato snaha o mezinárodní koordinaci však narážela na hluboce zakořeněné národní rivality a neschopnost jednotlivých stran shodnout se na jednotném vedení a prioritách. Konečný úpadek DRP na počátku 60. let byl způsoben nejen vnitřními rozkoly, ale především neschopností konkurovat zavedeným politickým stranám v období tzv. hospodářského zázraků (Wirtschaftswunder). Voliči dávali přednost stabilitě a rostoucí životní úrovni před ideologickým radikalismem. Vedení strany nakonec pochopilo, že značka DRP je příliš kompromitovaná a neúčinná. To vedlo k rozhodnutí rozpustit struktury a integrovat členskou základnu do nově vznikající NPD, která měla v následujících letech ambici stát se modernější a úspěšnější platformou pro německý nacionalismus.

Další informace: Rok 2018, 12. georgijská pěchota.