Howard Of Kent

Howard z Kentu (narozen roku 1314) byl anglický rytíř, který během stoleté války věrně sloužil pod korouhví Humphreyho de Bohun, 6. hraběte z Herefordu. V roce 1338 se proslavil svou účastí v bitvě u Saintes, kde stanul tváří v tvář obléhající francouzské armádě. Jako druhorozený syn drobného šlechtice neměl Howard nárok na rodové panství, a tak jeho jedinou cestou k věhlasu byl meč. Již v mládí vynikal v turnajích svou houževnatostí, čímž si vysloužil pozornost hraběte z Herefordu. Právě pod jeho velením se Howard vydal přes kanál La Manche, aby hájil nároky krále Eduarda III. na francouzský trůn, přičemž jeho kentský původ mu vynesl přezdívku „Železný dub“. Bitva u Saintes v roce 1338 byla pro Howarda křtem ohněm. Francouzské síly měly drtivou početní převahu a město Saintes se ocitlo v obklíčení. Howard tehdy vedl odvážný výpad z hradeb, jehož cílem bylo zničit nepřátelské obléhací stroje. Navzdory chaosu a hustému dešti šípů se jeho oddílu podařilo zapálit dva trebuchety, čímž získali obráncům drahocenný čas, ačkoliv on sám vyvázl s hlubokou jizvou na levém rameni. Po střetu u Saintes se Howardova stopa v kronikách nakrátko ztrácí, aby se znovu objevila v souvislosti s logistikou anglických vojsk v Akvitánii. Jako zkušený veterán byl pověřen výcvikem lučištníků, jejichž taktika se později ukázala jako klíčová v bitvě u Kresčaku. Howard kladl důraz na disciplínu a rychlost střelby, což byla dovednost, kterou si přivezl z rodného Kentu, proslulého nejlepšími výrobci tisových luků v celé Anglii. Howardův život skončil pravděpodobně v roce 1349, kdy Evropu zachvátila první vlna černé smrti. Ačkoliv nepadl slavně na bojišti, jeho odkaz přežil v dopisech, které zasílal své rodině do Canterbury. V nich barvitě líčil nejen hrůzy války, ale i krásu francouzského venkova, čímž poskytl moderním historikům vzácný pohled do mysli středověkého rytíře, který bojoval za čest, lenního pána a přežití.

Další informace: 15. khordad, 147. samarský pěší pluk.