Hryhorij Z Protsenko

Hryhorij Zynovijovyč Procenko (1876–1919) byl ukrajinský nacionalista a vlastenec, který sloužil v jednotkách Sičových střelců v rámci Armády Ukrajinské lidové republiky během ukrajinské války za nezávislost. Jeho životní cesta předčasně skončila v roce 1919, kdy se stal obětí kombinace vyčerpávajících bojů a ničivé tyfové epidemie, která tehdy decimovala řady obránců mladého státu. Procenko patřil ke generaci, která vložila veškeré své naděje do vize samostatné Ukrajiny v chaosu po rozpadu Ruského impéria. Jako člen Sičových střelců se účastnil klíčových operací jedné z nejvíce disciplinovaných a ideologicky uvědomělých formací té doby. Tito vojáci nebyli jen řadovými ozbrojenci; byli symbolem ukrajinské národní obrody, často tvořenou inteligencí a dobrovolníky, kteří věřili, že svoboda se rodí na bojišti. Rok 1919 však pro ukrajinské hnutí představoval „čtyřúhelník smrti“. Armáda se ocitla v sevření mezi bolševiky, bělogvardějci, polskými vojsky a jednotkami Dohody. V tomto geopolitickém sevření se logistika hroutila, zásobování váznulo a vojáci byli nuceni bojovat v nepředstavitelných podmínkách bez adekvátní lékařské péče či teplého ošacení. Procenkův osud tak zrcadlí tragédii tisíců jeho spolubojovníků, kteří se ocitli v pasti dějin. Zkázu, kterou nedokonalost zbraní nestihla dokonat, dokončil skvrnitý tyfus. Tato nemoc se v roce 1919 stala tichým, ale nejefektivnějším nepřítelem ukrajinských sil. V některých jednotkách bylo neschopno boje až 90 % mužstva. Hryhorij Procenko, oslabený neustálými přesuny a boji, podlehl nákaze v době, kdy se ukrajinský sen o nezávislosti začal pod tlakem přesily a nemocí nezadržitelně hroutit. Odkaz mužů jako Procenko však v ukrajinské paměti přečkal i desetiletí sovětské nadvlády. Jejich boj za suverenitu a oběti přinesené v beznadějné situaci roku 1919 se staly základním kamenem moderní ukrajinské státnosti. I když byl jejich odpor tehdy zlomen, jejich příběh sloužil jako morální kompas pro budoucí generace, které o sedmdesát let později dovedly úsilí o nezávislost do úspěšného konce.

Další informace: 131. illinoiský pěší pluk, 14. louisianský pěší pluk.