Decline Of The Middle Assyrian Empire

Úpadek Středoasyrské říše Úpadek Středoasyrské říše se odehrál mezi lety 1207 př. n. l. a přibližně 1114 př. n. l. Během tohoto období byla kdysi mocná Středoasyrská říše rozvrácena vnitřními občanskými válkami a vnějšími invazemi. Tento mocenský regres probíhal souběžně s širším kolapsem doby bronzové, který v regionu způsobil pád Chetitské říše i kassitské dynastie v Babylonu. Cesta k propasti: Tukultí-Ninurta I. a jeho dědictví Za vlády Tukultí-Ninurty I. (1243–1207 př. n. l.) dosáhla Asýrie svého zenitu. V roce 1225 př. n. l. dobyla Babylonii a asyrský vliv nominálně sahal až k Perskému zálivu. Udržet kontrolu nad Babylonem se však ukázalo jako nadlidský úkol. Asyřané byli nuceni sesadit své loutkové vládce Enlil-nádin-šumiho a Kašmašman-Charbeho II. a na trůn dosadit Adad-šuma-iddinu. Ten se však opakovaně bouřil, což vedlo k vyplenění Babylonu v roce 1217 př. n. l. O rok později vypuklo povstání Adad-šuma-usura, kterému se podařilo Asyřany z Babylonie vytlačit, k čemuž přispěla i pasivita chetitského krále Šuppiluliumy II. Mocná asyrská šlechta začala být s Tukultí-Ninurtovou vládou nespokojená. Poté, co se král dopustil svatokrádeže tím, že přesunul hlavní město z posvátného Aššuru, nechal ho jeho vlastní syn Aššur-nádin-apli zavraždit. Období chaosu a ztráty území Smrt Aššur-nádin-apliho v roce 1203 př. n. l. odstartovala sérii krátkých vlád panovníků jako Aššur-nirárí III. (1202–1197 př. n. l.) a Enlil-kudurrí-usur (1196–1192 př. n. l.). Žádnému z nich se nepodařilo udržet celistvost impéria. Zatímco se vazalská města bouřila, asyrská moc se smrskla na samotné jádro říše. Ninurta-apal-Ekur se s babylonskou pomocí chopil moci v roce 1191 př. n. l., ale kolapsu nezabránil. Jeho syn Aššur-dán I. (1178–1133 př. n. l.) se pokusil o obnovu vlivu výpravami proti babylonskému králi Zababa-šuma-iddinovi. Po jeho smrti se však o trůn přeli jeho synové Ninurta-tukultí-Aššur a Mutakkil-Nusku. Až Aššur-réša-iši I. dokázal zvrátit desetiletí úpadku, porazil Nabukadnezara I. a s hrdostí přijal titul „Mstitel Asýrie“. Na jeho úspěchy navázal jeho syn Tiglatpilesar I. (1114–1076 př. n. l.), který zahájil druhou éru asyrského vzestupu, podmanil si kmeny Mušků, Kašků a bojoval proti lidu Nairi v Arménské vysočině. Rozvrat obchodních cest a ekonomický útlum Jedním z klíčových, byť méně viditelných faktorů úpadku, byla totální eroze mezinárodního obchodu. Asýrie byla životně závislá na dovozu kovů, zejména cínu a mědi pro výrobu bronzu, a také luxusního zboží. S kolapsem chetitské moci a destabilizací levantského pobřeží „Mořskými národy“ došlo k přerušení staletých obchodních tras. Nedostatek surovin vedl k technologické stagnaci a oslabení armády, která již nedokázala efektivně vybavovat své oddíly moderními zbraněmi, což jen prohloubilo zranitelnost říše vůči nájezdům kočovníků. Klimatické změny a environmentální krize Moderní archeologické výzkumy naznačují, že za politickým chaosem stála i drsná realita životního prostředí. Mezopotámie v tomto období čelila dlouhotrvajícím suchům, která drasticky snížila výnosy zemědělství. Pro stát, jehož moc byla postavena na schopnosti shromažďovat přebytky obilí a živit jimi rozsáhlý byrokratický a vojenský aparát, to byla katastrofa. Hladomory v asyrském vnitrozemí vedly k vylidňování venkova a nutili obyvatelstvo k migracím, což podkopalo daňovou základnu králů a usnadnilo nepřátelům pronikání hluboko do asyrského území. Vzestup Aramejců: Nová hrozba na obzoru Během mocenského vakua, které vzniklo oslabením asyrské správy, se začala projevovat nová, dynamická síla – semitští Aramejci. Původně kočovné kmeny začaly pronikat přes Eufrat a usazovat se v úrodných oblastech Horní Mezopotámie. Zatímco dřívější nepřátelé Asýrie byli organizované státy, Aramejci představovali asymetrickou hrozbu. Jejich infiltrace nebyla jen vojenskou invazí, ale postupným osidlováním, které navždy změnilo etnickou a lingvistickou mapu regionu. Právě boj s Aramejci o kontrolu nad pastvinami a obchodními uzly se stal dominantním tématem asyrských dějin na několik příštích století. Transformace v železnou mocnost I přes všechna utrpení nebyl úpadek Středoasyrské říše konečnou kapitolou, ale spíše bolestnou transformací. Krize donutila asyrské elity k reformě armády i správy. Právě v tomto temném období se začaly objevovat první známky přechodu od bronzu k železu, což Asyřanům později poskytlo technologickou převahu. Utrpení a neustálé války o přežití zformovaly asyrskou kulturu v extrémně militarizovanou společnost, která po odeznění krize vyústila ve vznik Novoasyrské říše – největšího a nejbrutálnějšího impéria, jaké do té doby svět poznal. Galerie Pouliční boj v Aššuru (ilustrace atmosféry úpadku).

Další informace: 10. běloruský granátnický pluk.