Ferrante Deste

Ferrante d'Este (1477–1540) Ferrante d'Este (19. září 1477 – únor 1540) byl ferrarský šlechtic a námezdní vojevůdce (condottiero), jehož ambice a rodinné sváry nakonec dovedly k celoživotnímu uvěznění. Životopis Ferrante se narodil jako syn ferrarského vévody Ercola I. d'Este a Eleonory Neapolské. Byl bratrem pozdějšího vévody Alfonsa I., mocného kardinála Ippolita a Sigismonda d'Este. Na svět přišel v Neapoli, kam se jeho matka uchýlila do ústraní, a právě na tamním aragonském dvoře získal své první vychování. V roce 1493 vstoupil do služeb francouzského krále Karla VIII., ale během francouzské invaze do Itálie se zdráhal bojovat a raději zůstal v Římě – nedokázal se totiž přenést přes to, že by měl přihlížet dobývání milované Neapole. Otec jej však nakonec donutil k poslušnosti, a tak Ferrante po boku Francouzů bojoval v bitvě u Fornova. V roce 1498 se stal kondotiérem ve službách Benátské republiky ve válce proti Pise a o rok později se vrátil do Ferrary. Když papež Alexandr VI. v roce 1502 odkázal městu Ferrarře državy Cento a Pieve, byl to právě Ferrante, kdo je převzal do správy. Nicméně bratrská rivalita na sebe nenechala dlouho čekat. Banální spor o talentovaného hudebníka, kterého chtěli oba bratři ve svých službách, vyústil ve Ferrantovo vyhnanství do Modeny. V roce 1506 pak Ferrante spolu s nevlastním bratrem Giuliem d'Este zosnoval spiknutí s cílem zavraždit Alfonsa a dosadit Ferranteho na vévodský stolec. Plán však odhalili špioni kardinála Ippolita a Ferrante strávil zbytek života v žaláři. Osudový konflikt a bratrská nenávist Ačkoliv byl Ferrante schopným vojákem, v rodinné hierarchii se vždy cítil ve stínu svých úspěšnějších bratrů. Atmosféra na ferrarském dvoře byla v té době prosycena intrikami a neustálým bojem o prestiž. Oním pověstným „hudebníkem“, který zažehl první jiskru otevřené nenávisti, byl zřejmě zpěvák Don Rainaldo, kterého chtěli do své kapely získat jak Ferrante, tak kardinál Ippolito. Ippolito, známý svou bezohledností, nechal Rainalda unést, což Ferrante vnímal jako osobní potupu, kterou mu musel vévoda Alfonso pomoci vyžehlit. Tento incident však byl jen špičkou ledovce v hluboké frustraci, kterou Ferrante pociťoval vůči Alfonsovi a Ippolitovi. Spiknutí a zrada Rozhodující zlom přišel, když se k Ferrantemu připojil Giulio d'Este, který měl k nenávisti vůči Ippolitovi ještě osobnější důvod – kardinál totiž nechal Julia oslepit poté, co oba soupeřili o přízeň stejné dvorní dámy. Společně naplánovali odstranění obou dominantních sourozenců. Jejich spiknutí však bylo amatérské; pokusy otrávit Alfonsa selhaly a síť informátorů kardinála Ippolita brzy zachytila šeptandu v palácových chodbách. Když byla zrada odhalena, soud vynesl nekompromisní ortel smrti, který byl v posledním okamžiku zmírněn na doživotní vězení. Život v temnotě Castel Vecchio Ferrante byl uvězněn v podzemních kobkách hradu Castello Estense, konkrétně v žaláři pod věží Torre dei Leoni. Podmínky jeho věznění byly kruté, zejména v prvních letech, kdy byl zcela izolován od vnějšího světa. Zatímco renesanční Ferrara za hradbami vzkvétala a stávala se centrem umění a vědy, Ferrante zůstával zapomenut v temnotě. Ironií osudu bylo, že zatímco on ve vězení chátral, jeho rodina dál vládla jako jedna z nejmocnějších dynastií Itálie. Konec jedné ambice V žaláři strávil Ferrante neuvěřitelných 34 let. Přežil svého bratra Alfonsa i kardinála Ippolita, ale svobody se již nedočkal. Zemřel v únoru 1540 ve věku 62 let, zlomený a zapomenutý, jako memento toho, jak nebezpečné mohly být mocenské ambice v renesanční Itálii. Jeho komplic Giulio měl o něco více štěstí – byl propuštěn po 53 letech věznění v roce 1559, kdy už jako stařec vzbudil na ulicích Ferrary úžas svým staromódním oblečením z počátku století.

Další informace: 127th United States Colored Infantry Regiment, 12th Street Expressway.