Green Line

Zelená linie: Hranice, která definovala Blízký východ Zelená linie představuje demarkační linii stanovenou v dohodách o příměří z roku 1949 mezi izraelskou armádou a vojsky sousedních států (Egypta, Jordánska, Libanonu a Sýrie) po skončení první arabsko-izraelské války v roce 1948. Od roku 1949 až do šestidenní války v roce 1967 sloužila jako de facto hranice Státu Izrael. I dnes zůstává mezinárodně uznávanou hranicí Izraele vůči dvěma palestinským územím: Západnímu břehu Jordánu a Pásmu Gazy. Mnoho mezinárodních organizací a světových lídrů – včetně bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy, palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse či OSN v neformálních textech a rezolucích Valného shromáždění – označuje Zelenou linii jako „hranice před rokem 1967“ nebo prostě „hranice z roku 1967“. Historický kontext a původ názvu Název „Zelená linie“ má až překvapivě prostý původ: během vyjednávání o příměří na řeckém ostrově Rhodos v roce 1949 byla tato linie do mapy zakreslena zelenou tužkou. Ačkoliv byla původně zamýšlena pouze jako vojenská demarkační čára, nikoliv jako trvalá politická hranice, postupem času se v mezinárodním právu hluboce zakořenila. Pro Izrael znamenala období formování státní identity v relativně úzkých geografických mantinelech, zatímco pro arabský svět představovala bolestné připomenutí neúspěchu v roce 1948. Geopolitický zlom v roce 1967 Situace se dramaticky změnila během Šestidenní války v červnu 1967, kdy Izrael obsadil území za touto linií – konkrétně Západní břeh Jordánu (včetně východního Jeruzaléma), Pásmo Gazy, Sinajský poloostrov a Golanské výšiny. Zelená linie tak ztratila svůj charakter fyzické bariéry, ale získala o to silnější politický význam. Zatímco Izrael začal na těchto územích budovat osady, mezinárodní společenství nadále považuje jakoukoli aktivitu za touto linií za okupaci a trvá na tom, že jakékoli změny hranic musí být výsledkem vzájemné dohody. Bariéra a každodenní realita V reakci na vlnu násilí během Druhé intifády začal Izrael počátkem 21. století budovat tzv. „bezpečnostní bariéru“. Je důležité rozlišovat, že tato bariéra nekopíruje Zelenou linii přesně; na mnoha místech se do Západního břehu hluboce zařezává, aby zahrnula velké bloky izraelských osad. To vyvolává neustálou kritiku ze strany Palestinců i mezinárodních soudních dvorů, neboť takové trasování fakticky mění realitu v terénu a ztěžuje budoucí vytvoření souvislého palestinského státu. Symbolika v mírových procesech V rámci všech seriózních mírových jednání (např. v Oslu nebo v Camp Davidu) slouží Zelená linie jako základní kámen pro diskuse o řešení dvou států. Většina návrhů počítá s modelem „hranic z roku 1967 se vzájemně dohodnutou výměnou území“. To znamená, že Izrael by si mohl ponechat některé osady výměnou za postoupení části svého vlastního území Palestincům. Zelená linie tak není jen čárou v mapě, ale živým politickým symbolem naděje na kompromis i neustálého napětí mezi snem o „Velkém Izraeli“ a aspiracemi na palestinskou nezávislost.

Další informace: Rok 1979, 14th Georgia Infantry.