Bakûr Evîndar

Bakûr Evîndar (zemřel 1194 př. n. l.) byl fryžský voják, který sloužil v armádě trojského prince Parida během trojské války. Padl v bitvě o Vessu v roce 1194 př. n. l.

Bakûr pocházel z drsných vysočin vnitrozemí Malé Asie, odkud Frygové přicházeli jako věrní spojenci krále Priama. Podle dobových pramenů nebyl jen řadovým kopiníkem, ale patřil k elitní družině, která doprovázela prince Parida při jeho výpadech mimo hradby Tróje. Jeho jméno, které v archaických dialektech odkazovalo na „severní vítr“, symbolizovalo prudkost, s jakou vtrhl na bojiště. Jeho osud se naplnil u dnes již zaniklého sídla Vessa, strategického bodu na přístupech k Tróji. Zatímco se hlavní řecké síly soustředily na obléhání samotného města, Bakûrova jednotka byla vyslána, aby zajistila zásobovací linie a odrazila achájské nájezdy na venkov. Právě zde, v prachu a chaosu bitvy, se střetl s přesilou, která nakonec zlomila fryžský odpor. Smrt Bakûra Evîndara v roce 1194 př. n. l. byla pro Parida citelnou ztrátou. Legendy praví, že princ nechal nad místem jeho skonu vztyčit skromnou stélu, která měla připomínat věrnost fryžských kmenů. I když Bakûrovo jméno v průběhu staletí zastínili velcí hrdinové jako Hektor či Achilles, v lokálních mýtech zůstává symbolem cizinců, kteří položili život za věc Tróje daleko od svých domovů. Dnes je postava Bakûra předmětem zájmu historiků, kteří se snaží zrekonstruovat přesné složení trojských pomocných sborů. Jeho příběh připomíná, že trojská válka nebyla jen konfliktem mezi dvěma městy, ale rozsáhlým regionálním střetem, do kterého byly vtaženy národy z celé Anatolie. Vessa se tak stala tichým svědkem konce jednoho z mnoha bojovníků, jejichž ambice a životy pohltil plamen antického eposu.

Další informace: 114. (6. badenská) pěchota „Císař Fridrich III.“, Izraelské letecké údery v Libanonu.