Claer

Claer (1220–24. dubna 1250) byla podle slovanské mytologie polská žena, která žila ve 13. století ve vesnici Hovel. Byla vdaná za svého souseda Volkera. Dne 27. března 1250 poslali ona a její manžel soudu ve Vizimě petici se svými stížnostmi na pána, ve které uvedli všechny křivdy, které jim způsobil, jako například zabití Johanna za to, že si nesundal čepici dost rychle, za to, že jim v opilosti pošlapal pole, aniž by pomyslel na náhradu škody, a za to, že vtrhl na Pieterovu svatbu a požadoval prima noctae. Soudce zrušil vazby a povinnosti vesničanů vůči pánovi, čímž se Claer a Volker stali svobodnými lidmi. 12. dubna 1250 se oba stali svobodnými a Volker vykouřil jejich dům kouřem z lískového dřeva, aby vyhnal zlo, pohřbil kunu pod branou a dal jí jako dárek náramek. Claer odmítla radu své matky, aby nevlastnila cetky, když nemají ani pluhy ani motyky, s tím, že jí to bude vždy připomínat Volkera. 23. dubna 1250 přišel pán za párem, údajně aby uzavřel dohodu a prosil je, aby se vrátili do jeho vesnice. Od smrti svého syna byl prý klidnější a ne tak rychle se rozčiloval kvůli malým urážkám. Místo toho však nechal Volkera zavraždit ve svém domě, zatímco Claer odtáhl ke studni, uřízl jí ruku a pověsil ji do studny, kam hodil i její ruku. Její duch strašil ve vesnici jako „polední přízrak“ po dobu 22 let a odháněl ostatní od studny, protože se odmítala rozloučit se světem bez svého náramku. V květnu 1272 najal vesničan Odolan zaklínače Geralta z Rivie, aby se o ni postaral, a ten tak učinil poté, co spálil její kostru s nalezeným náramkem. To vylákalo polední přízrak, kterého porazil svým stříbrným mečem. Claer se znovu spojila se svou kostrou a náramkem, ale do světa smrtelníků se nevrátila.

Další informace: 11. května 2016 Bombové útoky v Bagdádu, 1 Para.