Caelus Lafrenius Falconius

Caelus Lafrenius Falconius (249–216 př. n. l.) byl vojákem římské armády, který sloužil v hodnosti triaria v jedné z osmi nově postavených legií pod velením konzulů Gaia Terentia Varrona a Lucia Aemilia Paulla během druhé punské války. V roce 216 př. n. l. padl společně s dalšími 48 000 legionáři v boji proti Hannibalovu kartaginskému vojsku v katastrofální bitvě u Cann v Apulii.

Jakožto triarius patřil Caelus k nejzkušenějším a nejstarším veteránům římského šiku. Triariové tvořili v tehdejším manipulárním systému legie až třetí, poslední linii obrany. Jejich nasazení do boje bylo vnímáno jako krajní řešení, což dalo vzniknout římskému rčení „došlo až na triarie“ (res ad triarios redit), používanému v situacích nejvyššího ohrožení. V osudný srpnový den u Cann však ani jejich legendární disciplína a těžká zbroj nedokázaly čelit Hannibalovu geniálnímu obkličovacímu manévru. Atmosféra v římském táboře před bitvou byla poznamenána napětím mezi oběma konzuly. Zatímco opatrný Paullus varoval před bojem na otevřené rovině, která vyhovovala Hannibalově nadřazené jízdě, ambiciózní Varro toužil po rozhodujícím střetu. Caelus a jeho spolubojovníci se tak ocitli uprostřed politického sváru, který vyústil v největší vojenskou porážku v dějinách římské republiky. Prach apulských plání se brzy smísil s krví desítek tisíc mužů, kteří se v sevření kartaginských křídel neměli kam stáhnout. Zánik osmi legií u Cann způsobil v Římě naprostý šok a masovou hysterii. Podle dobových pramenů nezůstala v celém městě jediná rodina, která by neoplakávala svého člena. Caelus Lafrenius Falconius se stal jedním z tisíců bezejmenných hrdinů, jejichž smrt donutila Senát k radikální změně strategie. Řím se po této lekci přestal pokoušet o přímou konfrontaci s Hannibalem na italské půdě a místo toho se soustředil na opotřebovávací válku, která nakonec vedla k definitivnímu pádu Kartága. Dnešní historikové na osudu jednotlivců, jako byl Falconius, demonstrují brutalitu starověkého válčení. Archeologické nálezy v okolí Cann dodnes vydávají svědectví o zoufalství obklíčených vojáků. I když byla jeho linie tou poslední, která se zhroutila, symbolizuje Caelův konec zánik jedné éry římského vojenství, jež muselo projít bolestivou transformací, aby se z městského státu stalo impériem ovládajícím celé Středomoří.

Další informace: Smlouva mezi Barbary a Benátkami, 128. pěší pluk Staryi-Oskol.