Eevert Toivanen

Eevert Toivanen byl finský hakkapeliitta, neohrožený jezdec sloužící ve švédské armádě pod velením generála Adama Ludwiga Lewenhaupta během velkých severních válek. Svůj křest ohněm prožil roku 1701 v bitvě u Petrovské Slobody.

Toivanen patřil k elitě tehdejšího švédského vojska. Hakkapeliitté byli proslulí svou neuvěřitelnou disciplínou, odvahou a děsivým válečným pokřikem „Hakkaa päälle!“, který v nepřátelích vzbuzoval ryzí hrůzu. Jako finský kavalerista musel Eevert snášet nejen neustálý nedostatek zásob, ale i extrémní klimatické podmínky, které tehdejší Evropu sužovaly. Jeho služba pod generálem Lewenhauptem ho zavedla hluboko na východní frontu. Lewenhaupt byl znám jako mistr logistiky, ale ani on nedokázal plně čelit taktice spálené země, kterou uplatňovala ruská vojska. Toivanen a jeho spolubojovníci se tak často ocitali v situaci, kdy museli bojovat nejen proti carským dragounům, ale i proti hladu a mrazivým větrům širých plání. Zlomovým okamžikem v jeho vojenské kariéře mohlo být osudové tažení k Poltavě. Právě Lewenhauptovy jednotky měly k hlavní armádě Karla XII. dorazit s životně důležitými zásobami, ale byly dostiženy a poraženy v bitvě u Lesné. Pro muže jako Toivanen to znamenalo buď hrdinnou smrt v poli, nebo dlouhá léta v ruském zajetí, kde mnozí Finové pomáhali budovat základy rodícího se Petrohradu. Odkaz Eeverta Toivanena symbolizuje osudy tisíců finských vojáků, kteří pod švédskou korunou formovali dějiny severní Evropy. Jejich schopnost přežít v nepředstavitelných podmínkách a bojovat s nasazením vlastního života se stala pevnou součástí finské národní identity a mýtů o nezlomné vůli, známé jako sisu.

Další informace: 128th Illinois Infantry Regiment, 11. královský bavorský pěší.