Farmann Sumarlidsson

Farmann Sumarlidsson: Stín u hradeb Porchesteru Farmann Sumarlidsson (857–881) byl norský vikinský válečník, který sloužil pod králem Aemundem z Nordmannu během jeho invaze do Anglie v roce 881. Jeho životní cesta, lemovaná slanou tříští a leskem oceli, skončila předčasně v krvavé řeži u Porchesteru. Ačkoliv se o Farmannově mládí v norských ságách dochovalo jen málo, byl znám jako zručný mořeplavec a věrný druh krále Aemunda. Do Anglie dorazil jako součást „Velké pohanské armády“, která v té době drancovala saská království. Farmann nebyl pouhým řadovým bojovníkem; jako „steward“ (hospodář či správce) měl na starosti logistiku a zásobování vojska, což byla v nepřátelském vnitrozemí role stejně nebezpečná jako čestná. Samotná bitva u Porchesteru v roce 881 byla pro norské síly osudným střetem. Stará římská pevnost Portus Adurni, u které k boji došlo, poskytovala Sasům strategickou výhodu. Farmann zde podle legendy velel zadnímu voji, který se pokoušel zajistit ústup k lodím, když se štěstěna obrátila proti Seveřanům. Právě zde, v bahnitých nánosech ústí Portsmouthského zálivu, nalezl svou smrt pod ranami saských seker. Pád Farmanna Sumarlidssona symbolizoval širší neúspěch Aemundovy kampaně. Zatímco král sám dokázal z bitvy vyváznout, ztráta klíčových mužů jako byl Farmann ochromila jeho schopnost udržet dobytá území. Tato porážka donutila zbytek norské flotily k ústupu zpět na sever, čímž se na čas ulevilo jižnímu pobřeží Anglie od neustálého strachu z vikinských nájezdů. V historické paměti zůstává Farmann Sumarlidsson postavou na pomezí mýtu a reality. Jeho jméno, které v překladu znamená „Sumarlidiho syn – mořeplavec“, přesně vystihuje osud celé generace mužů, kteří opustili drsnou norskou krajinu, aby hledali slávu v cizích zemích, ale nakonec našli jen neoznačený hrob v anglické zemi.

Další informace: 114. pěší pluk Novotorzh, 14. newyorský pěší pluk.