Frederick Winchester

Frederick Winchester (narozen 1749) byl vojínem lehké pěchoty britské armády, který bojoval v bitvě o Bunker Hill během americké války za nezávislost. Jako příslušník elitních lehkých rot byl Winchester vycvičen pro boj v rozptýlených formacích, což vyžadovalo značnou samostatnost a fyzickou zdatnost. V osudný červnový den roku 1775 se ocitl uprostřed jednoho z nejkrvavějších střetů celé války. Zatímco se britské šiky šplhaly do strmého kopce Breed’s Hill pod palčivým letním sluncem, Frederick a jeho spolubojovníci čelili zdrcující palbě amerických kolonistů, kteří s výstřely čekali, až uvidí „bělmo jejich očí“. Přežití v takovém střetu hraničilo se zázrakem. Winchester byl svědkem dvou neúspěšných britských útoků, při nichž pole pokryla rudá sukna padlých spolubojovníků. Teprve třetí bodákový útok, doprovázený zoufalým řevem a dýmem z černého prachu, přinesl Britům vítězství, ovšem za cenu strašlivých ztrát. Pro mladého muže z anglického venkova byl tento den drsným zasvěcením do reality koloniálního konfliktu, který se ani zdaleka nepodobal nablýskaným přehlídkám v Londýně. Po bitvě u Bunker Hill se Winchesterovy stopy v oficiálních záznamech ztrácejí, což u řadových vojáků té doby nebylo neobvyklé. Je pravděpodobné, že pokračoval v tažení pod generálem Howem a zažil obléhání Bostonu i následné boje o New York. Jeho příběh je typickým osudem tisíců bezejmenných „červenokabátníků“, kteří tisíce mil od domova hájili zájmy koruny v zemi, která je již dávno přestala považovat za své ochránce. Dnes Frederick Winchester slouží historikům jako symbol houževnatosti britského pěšáka. Přestože dějiny píší generálové a politici, byla to právě krev mužů jako on, která kropila svahy nad Charlestonem a formovala zrod nového národa. Jeho jméno, uchované v seznamech mužstva, nám připomíná lidský rozměr války, kde na obou stranách barikády stáli lidé s vlastními sny, strachy a odvahou čelit neznámému.

Další informace: 128th Illinois Infantry Regiment.