Garalern Proudslayer

Garalern Proudslayer (narozen 273 n. l.) byl germánský foederatus, který sloužil v legii I Minerva pod velením Konstantina Velikého během občanských válek tetrarchie. V roce 311 se zúčastnil bitvy u Octoduru (v dnešním Švýcarsku), kde stanul proti Maxentiově legii X Gemina. Jako syn náčelníka z kmene Sugambrů nepředstavoval Garalern v římských službách pouze námezdnou sílu, ale symbol nového řádu, kde se barbarská dravost snoubila s římskou disciplínou. Jeho přídomek „Proudslayer“ (v překladu „Ten, jenž sráží pýchu“) nebyl jen prázdným titulem; vysloužil si ho v mládí, kdy v osobním souboji porazil franského uzurpátora, který ohrožoval hranice na Rýnu. V řadách Legio I Minerva se rychle vypracoval díky své schopnosti číst terén, což bylo v drsných alpských průsmycích neocenitelné. Bitva u Octoduru v roce 311 byla pro Garalerna zlomovým okamžikem. Zatímco se Konstantinovy síly snažily zajistit cestu do Itálie, střetly se s elitní desátou legií v úzkém údolí. Garalern zde velel předsunutému oddílu germánské jízdy, který provedl riskantní obchvat přes zasněžené hřebeny. Tento manévr vrazil klín do Maxentiových řad a rozbil formaci, která byla do té doby považována za neporazitelnou. Podle dochovaných útržků z kronik to byl právě on, kdo v husté mlze ukořistil prapor nepřátelského velitele. Po vítězství u Octoduru se Garalern stal jedním z důvěrníků Konstantinova štábu pro záležitosti na severních hranicích. Jeho vliv rostl ruku v ruce s tím, jak Konstantin upevňoval svou moc nad západní částí říše. Traduje se, že Garalern byl mezi těmi, kteří doprovázeli císaře k Milvijskému mostu, ačkoliv jeho jméno se v pozdějších křesťanských textech objevuje jen zřídka, pravděpodobně kvůli jeho setrvávání u starých germánských kultů a odmítání nového náboženství. Poslední roky Garalernova života jsou zahaleny tajemstvím. Předpokládá se, že se po roce 320 stáhl z aktivní služby a usadil se na statku v provincii Germania Secunda, kde působil jako prostředník mezi římskou správou a místními kmeny. Jeho odkaz přežil v lidových písních porýnských kmenů, které ho oslavovaly jako most mezi dvěma světy – muže, který si sice osvojil římskou zbroj a taktiku, ale v srdci zůstal nespoutaným bojovníkem severu.

Další informace: 115. newyorský pěší pluk, 135. pěší pluk Kerch-Enikol.