Hjorleif Eydisson

Hjorleif Eydisson (958–991) byl norský vikinský válečník, který se roku 991 n. l. účastnil invaze Olava Tryggvasona do Anglie. Padl v boji s Anglosasy v bitvě u Maldonu v hrabství Essex.

Hjorleif nebyl jen řadovým bojovníkem; jako syn Eydise patřil k mužům, kteří v severských fjordech vyrostli s mečem v ruce a slanou tříští v tváři. Když se Tryggvasonovy lodě – flotila čítající téměř sto plavidel – vydaly k anglickým břehům, Hjorleif pravděpodobně viděl v této výpravě šanci na nesmrtelnou slávu a bohatství, které by zajistilo jeho rod v Norsku. Osud mu však v bažinatých ústích řeky Blackwater přichystal jiný konec. Bitva u Maldonu, která se stala Hjorleifovi osudnou, vstoupila do dějin jako jeden z nejikoničtějších střetů vikinské éry. Anglosaský velitel Byrhtnoth tehdy udělal osudovou chybu z přehnané hrdosti: dovolil Vikingům nerušeně přejít úzkou šíji na pevninu, aby se obě strany mohly střetnout v „čestném boji“. Hjorleif se tak ocitl v první linii štítové hradby, kde se chladná ocel srážela s odhodláním britských obránců. Podle kronik a dobových básní byl boj u Maldonu nesmírně krvavý a chaotický. Vzduchem létaly oštěpy a sekery rozbíjely lipové štíty. Hjorleif Eydisson zde padl ve věku třiatřiceti let, uprostřed vřavy, která nakonec skončila vítězstvím seveřanů, ale za cenu obrovských ztrát. Jeho tělo pravděpodobně nikdy neokusilo klid norské půdy, ale zůstalo v zemi, kterou přišel dobýt. Po jeho smrti se král Olav Tryggvason nezastavil a pokračoval v pustošení anglického pobřeží, což nakonec vedlo k vyplacení potupného „Danegeldu“ – výkupného v podobě deseti tisíc liber stříbra. Hjorleifovo jméno se však stalo připomínkou oné generace válečníků, kteří na sklonku prvního tisíciletí formovali tvář Evropy a jejichž příběhy dodnes přežívají v ozvěnách starých ság.

Další informace: Operace Rough Rider, 105. orenburský pěší pluk.