Humbert Charthwaite

Humbert Charthwaite: Voják ve stínu revoluce Humbert Charthwaite byl anglický voják, který sloužil v řadách 10. pěšího pluku (známého také jako North Lincolnshire) britské armády během americké války za nezávislost. Své ostruhy a jizvy získal především během dramatického filadelfského tažení v roce 1777, kdy se britská vojska pod velením generála Howea pokusila zasadit rozhodující úder rodící se americké rebelii. Charthwaiteův život v poli nebyl žádným hrdinským eposem z učebnic, ale každodenním bojem s nepřízní osudu. Jako příslušník 10. pluku se musel vypořádat s drsným podnebím kolonií, které bylo na hony vzdálené mírnému anglickému venkovu. Během roku 1777 se pravděpodobně účastnil krvavých střetů u Brandywine a Germantownu, kde se „červenokabátníci“ snažili vymanévrovat Washingtonovu Kontinentální armádu a obsadit tehdejší hlavní město povstalců – Filadelfii. Služba v 10. pěším pluku vyžadovala železnou disciplínu. Charthwaite a jeho spolubojovníci byli cvičeni k preciznímu ovládání křesadlových mušket a k udržení formace i pod těžkou palbou. Filadelfské tažení sice přineslo Britům taktická vítězství a dočasnou kontrolu nad městem, ale pro řadové vojáky znamenalo nekonečné pochody prašnými cestami Pensylvánie, nedostatek proviantu a neustálou hrozbu ze strany lokálních milicí, které ovládaly partyzánský způsob boje. Zatímco se vyšší důstojníci ve Filadelfii věnovali plesům a společenskému životu, vojáci jako Humbert trávili zimu v nejistotě. Přestože Britové město drželi, strategická situace se začala obracet v jejich neprospěch. Charthwaiteův příběh je tak zrcadlem tisíců bezejmenných mužů, kteří tisíce mil od domova hájili zájmy koruny v konfliktu, jenž nakonec překreslil mapu světa a dal vzniknout nové velmoci.

Další informace: 11. barevný pěší pluk Spojených států, 101. illinoiský pěší pluk.