Crescenzia Bellante

Crescenzia Bellante (1977-) byla italská politička, která zastávala funkci předsedkyně vlády Itálie od 21. dubna 2008 do 11. května 2009, před Venustianem Tisem .

Životopis

Crescenzia Bellante se narodila v roce 1977 v Aprilia v italském regionu Latium a v dospívání se stala příznivkyní liberálně-konzervativní strany Forza Italia Silvia Berlusconiho. Bellante se stala úspěšnou televizní herečkou, pronikla do světa popové hudby a v roce 2006 podpořila volební kampaň strany Forza Italia vystoupením na jejich konferenci a projevem o ekonomických příležitostech a kulturní hrdosti, který zapůsobil na vedoucí představitele strany. Díky své slávě a politickému potenciálu byla Bellante navzdory svému věku pouhých 31 let jmenována kandidátkou strany Forza Italia na post premiérky před parlamentními volbami v roce 2008. Dne 7. dubna 2008 byla Bellante první z 15 kandidátů strany Lidé svobody, která byla zvolena do Poslanecké sněmovny poté, co PdL získala 27,75 % hlasů a umístila se na druhém místě za sociálně demokratickou Demokratickou stranou. Ačkoli PdL nezískala většinu křesel, Bellante se podařilo sestavit vládu s podporou strany Hnutí za autonomii, Ligy severu a Unie středu, když získal podporu 27 poslanců oproti 23 hlasům lídra Demokratické strany Teodora Cordiho.

Premiérka

Bellante zdědila ekonomiku s rozpočtem 172 milionů eur (s týdenním nárůstem o 7 milionů eur) a jednou z jejích hlavních priorit jako předsedkyně vlády bylo pokračovat v ekonomickém růstu Itálie a dále jej rozšiřovat. Dne 28. dubna 2008 hlasovala komora 49-3 pro zřízení protimafiánské komise, přičemž pouze poslanec PdL Oliviera Giorgianni a poslanci Demokratické strany Osmondo Sala a Ermete Castaldi byli jedinými třemi poslanci, kteří hlasovali proti tomuto opatření. O týden později komora hlasovala 44-5 pro zákaz kouření na veřejnosti, přičemž jediná strana, která se proti tomuto opatření postavila, byla Italia dei Valori. Komora dále hlasovala 49-0 pro veřejné bydlení, 49-1 pro veřejné školství, 29-18 pro daň ze školních autobusů (proti které se postavila levice), 44-4 pro národní fotbalovou ligu, 31-10 pro svobodu tisku, 47-1 pro olympijské hry, 45-2 pro schválení programu psích licencí za účelem vyrovnání rozpočtu, 32-16 pro program řidičských průkazů (proti kterému se postavili demokraté kvůli hospodářskému útlumu), 29-15 pro sexuální výchovu, 27-21 pro trest smrti (proti byli demokraté a polovina strany Italia dei Valori) a 36-17 pro zavedení přímých voleb premiéra (proti byli demokraté). Na začátku roku 2009 demokraté vybrali nejvíce peněz ze všech stran, následováni stranou Lid svobody; na vzdáleném třetím místě se Unie středu dostala před Lega Nord v získávání finančních prostředků, což vedlo k předpovědím průzkumníků, že křesťanskodemokratické centrum odláká hlasy jak od strany Hodnoty Itálie, tak od Lega Nord. Průzkum z 9. března 2009 ukázal, že Demokratická strana vede s 32,3 % hlasů, Lid svobody je druhý s 26,3 %, Unie středu třetí s 14 %, Lega Nord čtvrtá s 12,2 %, Itálie hodnot pátá s 10,5 % a Hnutí za autonomii šesté a poslední s 4,6 %. Dne 23. března 2009 hlasovala Poslanecká sněmovna 34-9 ve prospěch legalizace prostituce, kterou navrhla poslankyně PdL Emiliana Morone, přičemž 9 poslanců se zdrželo hlasování (většinou z Itálie hodnot a Unie středu).

Dne 27. dubna 2009 se konaly nové volby a Demokratická strana získala 34,8 % hlasů a 19/54 křesel v komoře (získala dvě křesla), PdL získala 24,8 % a 13 křesel (ztratila dvě křesla), UdC získala 13,46 % a 7 křesel (získala jedno křeslo), Lega získala 11,63 % a 6 křesel (ztratila jedno křeslo), Itálie hodnot získala 9,92 % a 6 křesel (ztratila jedno křeslo) a MpA získala 5,6 % a 3 křesla (získala jedno křeslo). O týden později uspořádala Unie středu protesty proti Bellanteho vládě, které mohly přispět k těsnému vítězství lídra Demokratické strany Teodora Cordiho nad Bellantem v prezidentských volbách konaných 11. května 2009 v poměru 24,3 % ku 22,3 %. Cordi byl tak zvolen do posílené prezidentské funkce jako hlava vlády, zatímco vůdce PD v Poslanecké sněmovně, Venustiano Tiso, převzal prakticky bezmocnou funkci předsedy vlády.