Hovnan Aintablian

Hovnan Aintablian byl babylonský kopitník typu siluhlu, sloužící v armádě krále Adad-šuma-usura koncem 13. století př. n. l. Svůj první velký střet zažil v roce 1205 př. n. l. v bitvě u Šišibaru. Jakožto siluhlu nebyl Hovnan pouze řadovým odvedencem, ale součástí specializovaných oddílů, které tvořily páteř babylonské pěchoty. Tito muži byli známí svou disciplínou a schopností udržet neprostupnou hradbu dlouhých jasanových kopí i pod tlakem elitních asyrských vozeb. Hovnanova výstroj pravděpodobně zahrnovala bronzovou přilbu kónického tvaru a prošívanou lněnou zbroj zpevněnou kovovými lamelami, což mu v žáru mezopotámských plání poskytovalo nezbytnou ochranu i mobilitu. Bitva u Šišibaru v roce 1205 př. n. l. představovala zlomový bod v babylonském odporu proti asyrské dominanci. Král Adad-šuma-usur tehdy vedl své vojsko do riskantního protiútoku, aby obnovil suverenitu říše. Hovnan se podle dochovaných střípků tradice vyznamenal v kritickém okamžiku, kdy jeho jednotka udržela křídlo proti výpadu asyrských lehkých jezdců, čímž zabránila obklíčení babylonského středu a umožnila králi konsolidovat síly. Po vítězství u Šišibaru se Hovnanova stopa v archivech stává výraznější. Předpokládá se, že byl povýšen do hodnosti nižšího důstojníka, odpovědného za výcvik nových rekrutů v kasárnách v okolí Nippuru. Jeho zkušenosti z první linie byly neocenitelné v éře, kdy se způsob válčení transformoval a pěchota začala hrát stále důležitější roli na úkor dříve dominantních válečných vozů. Hovnanův odkaz přetrval v ústní tradici i administrativních záznamech jako symbol loajality a nezdolnosti v neklidných časech. Jeho životní příběh ilustruje osudy tisíců bezejmenných bojovníků, kteří pod horkým sluncem Mezopotámie formovali hranice tehdejšího civilizovaného světa a svou krví psali dějiny Kassitské dynastie.

Další informace: 125. newyorský pěší pluk, 101. pěší pluk (Royal Bengal Fusiliers).